Jan Neruda Pořadí knih

Písně kosmické jsou nadčasovou sbírkou krásných básní, kterou by měl znát každý Čech. V Nerudových verších není ani z dnešního pohledu žádná chyba astronomického charakteru. To potvrdí čtenářům astronom a astrofyzik Jiří Grygar, který některé z písní rozebírá a vysvětluje po odborné stránce. Málo se totiž ví, že Jan Neruda astronomii studoval na Karlově univerzitě a dozvídal se tam o nejnovějších vědeckých poznatcích tehdejší doby. A aby nově vydané Písně kosmické lahodily i oku, doprovodil je půvabnými kresbami výtvarník Jiří Slíva, který navíc jednu píseň kosmickou sám připsal.

Prostřednictvím povídek máte jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. století, prožít jejich osudy, ale poznat i město samo, krok za krokem projít tehdejší Malou Stranu a vnímat její nezaměnitelnou atmosféru. Balady a romance je sbírka 18 básní, kde hlavními tématy jsou křesťanství, národní historie, lidové tradice a problematika dobra a zla.

Souborné vydání dvou knih, které spojují dva velikáni české literatury – Jiří Grygar a Jan Neruda – přináší na první pohled nesourodé, ale fascinující spojení. Jiří Grygar, známý astronom a astrofyzik, se tentokrát od svého oblíbeného tématu odklání a sdílí svůj vztah ke knihám, které ho v životě zásadně ovlivnily. Čtenáři se dozví, která kniha ho v osmi letech inspirovala stát se hvězdářem, nebo která česká kniha obletěla Zemi na palubě kosmické lodi. Grygar také uvádí na pravou míru sto astronomických omylů a přibližuje osudy autorů, z nichž mnohé osobně znal. Jeho vyprávění je podáno s šarmem a noblesou, přičemž nezapomíná na těžké časy, kdy publikování odvážných témat bylo obtížné. Příběhy spojené s tehdejším vydáváním působí dnes legračně a celou knihou se nese lehce humorné ladění. Jan Neruda, jehož Písně kosmické jsou součástí tohoto vydání, měl k astronomii blízko a jeho verše jsou bez odborných chyb. Tato nadčasová sbírka krásných básní by měla být známa každému Čechovi. Souborné vydání vychází k 80. narozeninám Jiřího Grygara.

Soubor těchto tří básnických sbírek asi nejlépe charakterizuje Nerudovo básnické dílo. Hřbitovní kvítí - Sbírka velmi pesimistických básní. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře. Písně kosmické - V této básnické sbírce z roku 1878 Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech Májovců. Prosté motivy - Jedná se o Nerudův intimní deník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.

Povídky malostranské a Arabesky čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. V Arabeskách se autor, stále ještě pod vlivem svého těžkého mládí, koncentruje spíše na smutnější stránky života. Povídky malostranské, které knižně vydal o dvanáct let později, popisují mikrosvět pod Hradem již s větším odstupem a ironií, ale zároveň zachovávají reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie.

Jan Neruda se ve Verších humorných a satirických představuje v poněkud jiné poloze, než v jaké ho znají čtenáři povinné školní literatury. Totiž jako nesmířlivý kritik českých poměrů a lidské povahy, ale také jako jízlivý posměváček. Verše vynikají hravostí, experimentálností a břitkým vtipem. Spisovatel se v nich profiluje jako ironický glosátor připomínající spíše Nerudu-fejetonistu, než autora Písní kosmických. Stejně jako Felix Vodička ve souborném vydání Nerudova díla k souboru připojujeme i samostatně vydanou skladbu Letní vzpomínky a básně z Knihy epigramů.

V tomto svazku Česká knižnice nabízí dva už dávno klasické povídkové soubory Jana Nerudy (1834–1891). Jestliže v raných Arabeskách (1864) jsou v popředí psychologické a sociální portréty postav vyděděnců, jimiž maloměstská společnost opovrhuje, zobrazených s pochopením a soucitem, v pozdějších Povídkách malostranských (1878) se střídají polohy komické, idylické a tragické a autor ke čtenáři promlouvá jako zapisovatel a ironický nebo satirický komentátor osudů obyvatel této pražské čtvrti, proslavené také díky jeho přesvědčivému vypravěčskému mistrovství. Nerudovy povídky patří po právu k nejčtenějším a nejvydávanějším dílům české literatury vůbec. Přítomná edice vychází tentokrát z prvního vydání obou knih. Svazek textologicky připravil Václav Vaněk, autorkou literárněhistorického komentáře je Marie Mravcová.

Vychutnejte si klasické fejetony z pera mistra a zakladatele českého fejetonu Jana Nerudy.

Kniha obsahují verše z let 1857–1867 a výbor ze sbírky Hřbitovní kvítí. Neruda zde umírňuje svůj pesimismus, nachází smysl svého života – v práci a obětování se celému národu. Projevuje zde lásku k rodičům a lidem vůbec. Tato sbírka je podstatně čtivější než sbírky ostatní, básně jsou kvalitní. I zde však nalézáme jeho chmurné sociální balady. Dílo je rozděleno na tři části: 1.Kniha veršů výpravných (básně se sociální tematikou – Před fortnou milosrdných, Dědova mísa) 2.Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní lyrické básně, věnováno Otci, Matičce – láska k rodičům – a Anně (Holinové) – láska milenecká) 3.Kniha veršů časových a příležitostných (politická a vlastenecká poezie – pesimismus z Bachova absolutismu)