Luboš Antonín
22. červen 1952 – 17. srpen 2016
PhDr. Luboš Antonín se narodil 22. června 1952 v Praze. Vystudoval filosofii a dějepis na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a prošel radou zajímavých zaměstnání: jeřábník, vazač břemen, uklízeč, topič, skladový a manipulační dělník, distributor tisku, poštovní zřízenec, manipulant, antikvář, knihovník, uliční prodejce, prodavač, muzeolog... Narodil se v Praze a toto město ho nikdy nepřestalo fascinovat i inspirovat. Jeho životní cesty nebyly rozhodně přímočaré. V roce 1967 nastoupil v Novom Mestě nad Váhom na Vojenskou střední odbornou školu sdělovací techniky, „kadetku“, jak s oblibou říkával, ale události roku 1968 ho přiměly k tomu, že toto rozhodnutí radikálně přehodnotil. Opustit dráhu profesionálního vojáka nebylo snadné, ale on to dokázal. Pak ovšem následovaly další dva roky na vojně. Vrátil se do Prahy a s nedokončeným středoškolským vzděláním pracoval v 70. letech jako dělník v ČKD a jeřábník v podniku Prefa. Na toto období se později díval s nadhledem a byl si vědom, že mu přineslo řadu neocenitelných zkušeností. V té době se sblížil s pražským undergroundem a zároveň si začal prohlubovat své vzdělání. Dálkově vystudoval gymnázium a v letech 1979-1985 úspěšně absolvoval studium filosofie a historie na FF UK. V době studií pracoval v antikvariátu, ale také jako topič v několika institucích. Počátkem roku 1989 nastoupil do Národního muzea, kde zprvu působil v Ústředním muzeologickém kabinetu, od roku 1991 až do smrti, kdy dne 17. srpna 2016 náhle zemřel, v oddělení zámeckých knihoven. V této profesi zhodnotil svoje bohaté zkušenosti z předcházející dráhy: podle velmi hrubého odhadu za dobu, kdy pracuje v oboru, fyzicky přestěhoval na třista tisíc knih: ze sklepů do věží (oblíbená disciplína knihovníky přirovnávaná k vrcholovému sportu), ze zámků na jižní Moravě do zámků na severní Moravě, ze zámků na severní Moravě do zámků v západních Čechách atd. Světlejší stránkou této špeditérské činnosti je ovšem to, že ještě mnohem větší množství knih mu při různých pracovních příležitostech prošlo rukama. Oddělení zámeckých knihoven vzniklo v roce 1954 za účelem odborné správy knihoven zkonfiskovaných, vyvlastněných a zkrátka zcizených původním majitelům zámků a hradů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vznikl tak zcela ojedinělý soubor, který nemá na světě obdoby. V demokratických zemích proto, že k žádným konfiskacím nedošlo, v zemích východní Evropy pak fondy „znárodněných" šlechtických knihoven byly rozptýleny podle hodnoty a zaměření jednotlivých knih do sítě veřejných knihoven. Zhruba tři sta zámeckých knihoven, uložených v několika desítkách historických objektů, čítá okolo 1 600 000 svazků knih z časového rozmezí od 9. století do roku 1948. Protože knihovny se zachovaly jako celky, a některé z nich budovaly celé generace jejich majitelů, představují zámecké knihovny nesmírně zajímavý doklad zájmů společenské elity, kterou pobělohorská šlechta nesporně byla. Odborné zpracování těchto sbírek pak můžeme chápat jako pomocnou védu historickou. Vedle toho jsou ovšem zajímavé i jednotlivé knihy se kterými se v těchto knihovnách setkáváme – příslušníci aristokratických rodů totiž na knihách nešetřili, tím spíše, že většina jejich knihoven byla součástí fideikomisu, tedy ustanovení, které znemožňovalo jejich rozprodej a tak zde byla záruka, že rodová knihovna bude skutečně sloužit potomkům. Toto ohromné kulturní bohatství se kterým autor denodenně přichází do styku má v sobě velkou sílu inspirace. A tak vedle desítek odborných studií o jednotlivých zámeckých knihovnách autor této knihy připravil i řadu zajímavých výstav: Regnum alchymiae, Novum lumen chymicum, Magia naturallis, Cagliostro a jeho doba, Ve stopách Marca Pola, S mapou i puškou, Minulost knižní kultury ve Žďáru nad Sázavou, Menschen unterwegs... in unbekante Welten, Im böhmischen Zauberkreise (výstavy v SRN)..., podílel sc i na úspěšné výstavě Opus magnum v roce 1997 a na výstavách věnovaných výročím Františka Antonína hraběte Šporka a Giacoma Casanovy. V současné době je jedním z autorů ojedinělé výstavy Svobodní zednáři v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která byla otevřena v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Také Bestiář vznikl pod přímým vlivem práce se starými tisky v zámeckých knihovnách a je jakýmsi holdem nejen prvním přírodovědcům, ale také nakladatelům jejich děl a v neposlední řadě ilustrátorům, kteří se zasloužili o to, že staré přírodovědné knihy, které možná již ztratili vědeckou aktuálnost, mají dodnes mimořádně vysokou hodnotu uměleckou. Po celou dobu přípravy knihy autor odolával svodům obrátit se o pomoc na své muzejní kolegy, ačkoli si byl dobře vědom, že odborné kvality přírodovědců pracujících v Národním muzeu by byly zárukou, že se vyvaruje chyb, kterých se nepochybně musil dopustit. Profese zámeckého knihovníka je dosti výjimečná – není známo více než šest exemplářů tohoto druhu na území České republiky. Prvním zámeckým knihovníkem na našem území nebyl nikdo jiný, než Giacomo Casanova, správce knihovny na zámku hrabat Valdštejnů v Duchcově. Protože Casanova posledních třináct let svého života strávil jako zámecký knihovník ve službách Valdštejnů usilovným spisováním knih, hnulo se svědomí i v jeho pokračovateli, Luboši Antonínovi, a dovolil si napsat a veřejnosti předložiti taktéž svoji knížku.