Robert Scholes Knihy

Kniha dvou významných amerických literárních teoretiků se snaží podrobným studiem dějin literatury a srovnáváním podoby a způsobů užití nejrůznějších vyprávěcích prostředků dobrat podstaty narativní literatury a jejího vývoje a poopravit nebo přímo vyvrátit některé názory běžně rozšířené mezi literárními kritiky. Výsledkem je narativní literatura viděná v poněkud nečekaném světle. V dnešní době dominantní románovou formu již nelze chápat coby završení dlouhého dějinného vývoje ani jako nejdokonalejší výdobytek, jehož bylo narativní písemnictví schopno dosáhnout. Vše, co jednou vznikne a vyvíjí se, nutně spěje k zániku. To platí i pro román, jehož určité tendence v minulých desetiletích jako by již začínaly toto nevyhnutelné vyústění předjímat. Velmi čtivá esejistická forma studie není nijak na překážku čtenáři, který chce studované problémy vidět v co nejširších souvislostech. Autoři navíc své pojednání doplnili rozsáhlými úryvky zkoumaných textů od antiky přes národní literatury středověku až po nejvýznamnější díla dvacátého století, čímž umožnili okamžité srovnání a ověření předkládaných tvrzení.

"The book offers . . . a clutch of examples of semiotics usefully and intelligently applied, which Scholes's patient, cheerful tone and his resolutely concrete vocabulary manage to combine into a breezily informative American confection."-Terence Hawkes, Times Literary Supplement

This is both an introduction to an overwhelming popular literary genre and a stimulating analysis of its literary, socal, and scientific elements. Contains detailed discussions of the most significant writers,a nd of ten representative novels from 1818 to 1976.

Úvod do fantastické literatury je jednou ze zásadních knih Tzvetana Todorova, francouzského literárního vědce bulharského původu, významné osobnosti francouzského strukturalismu druhé poloviny 20. století. Hlavním přínosem díla, které je od vydání v roce 1970 stále považováno za jakousi příručku fantastického žánru, je definice fantastična. Podle Todorova je jeho zdrojem naše nerozhodnost, kterou coby čtenáři zakoušíme před událostí jevící se byť jen zdánlivě nadpřirozenou; podmínkou přitom je, že se neuchýlíme k básnické a alegorické interpretaci textu. "Fantastično se zakládá hlavně na váhání čtenáře - čtenáře, který se ztotožňuje s hlavní postavou -, pokud jde o povahu podivuhodné události. Toto váhání se může vyřešit buďto tak, že připustíme, že k události skutečně došlo; anebo tak, že rozhodneme, že je výplodem představivosti nebo dílem iluze; jinak řečeno, můžeme rozhodnout, že událost se buď stala, nebo nestala." Žánr fantastické literatury autor posléze blíže vymezuje ve vztahu k podivuhodnému a zázračnému, na toto vymezení navazuje charakteristikou fantastického diskursu a témat s ním spojených. V závěru knihy pak jako odpověď na otázku ?Proč je fantastično?? předkládá analýzu společenské a literární funkce nadpřirozena.

Joyceovi Dubliňané patří k vrcholným dílům moderní prózy. V patnácti povídkách „jen“ minimalisticky popisuje a analyzuje své bližní, příslušníky dublinské střední třídy z počátku 20. století. Autor se znamenitě vyrovnal s nelehkým úkolem: napsat působivou povídku, v níž se toho vlastně moc neděje. Podařilo se mu to díky zobrazení „epifanie“, okamžiku prohlédnutí, v němž jeho postavy znenadání nazřou pravdu o svém životě. Bilingvní, anglicko-české vydání díla klasika světové literatury určené pro středně pokročilé zájemce o angličtinu.