Jan Moštěk Pořadí knih

Specifické vidění světa, které se u Moštěka projevuje ve všech jeho textech, spočívá v překvapivých pointách a nečekaných zkratkách. Postavy vystupující ve Hře o baronu, který se stal vládcem, jakoby vypadly z předlohy pro loutkové divadlo a vykazují znaky příznačné pro celou Moštěkovu literární tvorbu, která se vyznačuje vlastní estetikou, blízkou žánru nonsensu a absurdního dramatu. A nic na tom nemění ani fakt, že při případném inscenování Hry o baronu, který se stal vládcem, můžeme někdy nabýt dojmu, že si ji autor po sobě zapomněl přečíst. I to je totiž součástí autorského gesta Jana Moštěka.

„Tak to vidíš, to máš za to, žes netvořil kýče,“ píše novoříšský poustevník, malíř a literát Jan Moštěk ve své Baladě milostné, díle, které vzniklo kolem roku 1968 v krátkém období, kdy se naplno věnoval i psaní. A vskutku, jeho balada je lecčím, kýčem ale rozhodně ne.

Šest svérázných povídek novoříšského rodáka, malíře a literáta, poustevníka Jana Moštěka, které jsou v kontextu české literatury zjevením a mohou připomínat například grotesky Daniila Charmse. Příběhy, ponechané v maximálně autentické podobě s minimem zásahů, jsou plné absurdity a humoru s nádechu trapnosti. Čtenáře zavádějí na návštěvy k slavným českým i francouzským malířům, sběratelům či hudebníkům, které Moštěk vykresluje jako poťouchlé hrdiny fantastických příběhů. Kniha je první z připravovaných sebraných spisů a doprovázejí ji Moštěkovy expresivní kresby.

…aneb Byl slídivej jako kočka, ale rád si také užil. Autor (1923–2001) se pustil hned do několika literárních útvarů: prózy, divadelní hry, poezie, detektivních povídek. Mimo značně pokřivený humor tu nalezneme až bolestivou nostalgii a nepříjemný pocit osudové trapnosti, tak známý z vrcholné literatury 20. století.