Arnold Joseph Toynbee Pořadí knih

Poslední velké dílo anglického historika. Otřesen rychlostí, s jakou moderní civilizace vyčerpává biosféru, rozhodl se na sklonku svého života Arnold Toynbee, pravděpodobně nejvýznamnější historik 20. století, zpracovat dějiny světa, které by jasně odrážely i závislost lidského rodu na mateřském prostředí, z něhož vzešel. Dějiny světa v podání Arnolda Toynbeeho nejsou europocentické. Toynbee přikládá stejnou váhu všem civilizacím, které Matka Země hostila a hostí. A stejně tak všem epochám. Postupuje proto v odílech po pěti stech letech a v tomto časovém období srovnává tehdejší civilizace.

Rozhovory dvou velkých světových osobností o sociálních, politických, filozofických i náboženských aspektech současnosti.

Toynbeeho životní dílo, "Studium dějin", je odvážný pokus uchopit novým způsobem celek dějin lidstva a pochopit jeho zákonitosti, a to srovnávacím studiem různých civilizací. Jeho závěry lze v jednotlivostech právem kritizovat, jeho metoda je však stále zajímavá. Toynbee navázal na autory, kteří se snažili podat celkový obraz vývoje velkých civilizací, zejména na staršího britského historika E. Gibbona, který popsal vzestup a pád starověké Římské říše, a na německého filosofa O. Spenglera a jeho dílo "Zánik Západu". Toynbee hledá jednotku historického zkoumání. Odmítá jako jednotku národ, neboť národ je součástí větší rodiny. Z toho důvodu odsuzuje "dějiny národů" a bere na hůl všechny historiky zabývajících se historií národů. Ptá se, co je ta větší rodina - říká jí "společnost". Cíle jeho celoživotního díla: 1) zjistit, jak se civilizace rodí (ani rasa ani prostředí nejsou faktory k vysvětlení, protože lidé nejsou hříčkou přírodních zákonů, ale mají svobodnou vůli 2) Jak civilizace odpovídá na výzvy - kde jsou hranice, kde je odezva ještě účinná a tvůrčí 3) Růst, zhroucení a rozklad civilizace