Henryk Skolimowski Knihy

Ekofilozofia je racionálne preformulovanie jednotného pohľadu na svet, v ktorom kozmos a ľudská rasa patria do tej istej štruktúry. Pri rozvíjaní ekofilozofie neodmietame najlepšie aspekty západnej racionálnej tradície. Transcendujeme však ochromujúce účinky mechanistickej racionality. Nový svetonázor nemôže byť iracionálny alebo antiracionálny. Potrebujeme vypracovať alternatívnu racionaliu... Ekofilozofia, predstavená v tejto knihe, je ako strom. Z koreňov ekokozmológie vyrastá kmeň a vetvy ekofilozofie - a všetko to je organicky prepojené. Korunu stromu tvorí ekologické vedomie, ktoré je sotva postihnuteľným spôsobom spojené s koreňmi. Cyklus je teda kompletný a sebaobnovujúci. V polštině vyšlo pod názvem "Filozofia żyjąca : Eko-filozofia jako drzewo życia" v roce 1993, z angličtiny přeložil Jerzy Wojciechowski.

Autor se ve své slavné knize nesnaží o nic menšího než o vytvoření nové filozofie, která by spojila Logos s Erotem, respektive cit s rozumem. Vrací se k průkopnickému duchu předsokratiků a obrací většinově přijímané východisko empirismu: „Není nic v mysli, co nebylo dříve ve smyslech“, naruby. Do centra života staví „účastnou mysl“ a věří, že pokud se nám ji podaří co nejvíce otevřít univerzu i sobě samé, postoupíme o mnoho dále na cestě duchovní evoluce. Díky své hojivé povaze si Skolimovského ekofilozofie našla řadu sympatizantů a kniha se dočkala mnoha vydání. Průkopník ekofilozofie vychází z poznatku, že lidská mysl musí překonat fiktivní oddělení od skutečnosti. Popírá iluzi o myslícím subjektu, jenž zcela nezávisle čelí reálnému objektu. Prohlubující se lidské poznání totiž formuje neotřesitelné vědomí subjektu, že se na poznávané skutečnosti podílí. Subjekt je nedílnou součástí světa! Zde dochází k ideovému ztotožnění s francouzským filozofem Teilhardem de Chardin, který považoval lidskou mysl za proces probouzení duchovního potencionálu hmoty.... celý text