Hudba je vždy krásná, dokonce i tam, kde ztvárňuje ošklivost, utrpení nebo smrt. Uvažovat o hudbě se vždy vyplatí, a zejména tehdy, když tak může čtenář činit spolu s Hansem Heinrichem Eggebrechtem, velkým starým mužem německé hudební vědy. Jeho kniha představuje uvažování na nejvyšší úrovni a všem, pro něž hudba něco znamená zprostředkovává překvapující náhledy - ať už se jedná o krásno, hru a čas, špatnou hudbu, potlesk nebo smutek a pláč v hudbě. 1
