Vladimír Hellmuth Brauner

JUDr. Vladimír Hellmuth-Brauner (27. listopadu 1910, Praha - 17. srpna 1982, Praha) byl literární historik, publicista a diplomat. Byl pravnukem Františka Augusta Braunera a prasynovcem ak. malířky Zdenky Braunerové, jejíž zásadní vliv je patrný v literárně-historickém zaměření jeho prací. Vystudoval právnickou fakultu a jako diplomat pobýval nějaký čas v Egyptě spolu se svoji ženou Martou Hellmuthovou, pozdější známou překladatelkou z finštiny. Jako literární historik a potomek rodiny, která hrála důležitou roli v českém politickém a kulturním životě se zaměřil zejména na shromažďování, studium a publikování korespondence Zdenky Braunerové s jejími příbuznými a přáteli. Jeho nejznámějším dílem je román Paměti rodu, 2000. Někteří literární historikové a kritici mu v tomto díle vytýkali určitou idealizaci postav i situací, zapříčiněnou zřejmě přílišnou úctou a obdivem k některým členům rodiny, z níž pocházel, čímž se podle nich dopustil i jistých nepřesností. Vladimír Hellmuth-Brauner publikoval též řadu literáních a písemných pozůstalostí jako monografie uměleckých osobností od poloviny 19. století do 70. let 20. století. O jeho diskrétním přístupu při zpracování korespondence Zdenky Braunerové s Antonínem Chittussim se zmiňuje i historik umění Jan Marius Tomeš. V případě monografie o Anně Urbanové se zase hovořilo o šíření určitých pomluv. Jako spoluautor se podílel také na několika vlastivědných a historicko-kulturních publikacích. V r. 1937 publikoval jako autor vlastivědnou studii o Všenorech.

K odstranění některých nepřesností a fám, v poměrně obsáhlém a velmi záslužném díle Vladimíra Hellmuth-Braunera, bude třeba práce dalších literárních historiků a badatelů.