Hugo Široký
Dne 19. července 1972 zahynul tragicky ve věku 39 let jeden z předních představitelů československé klinické psychologie, v jejíchž některých oblastech byl původním průkopníkem, zejména v psychoterapii „zvláště“ psychodramatu a orteterapii.
Ukončil studium psychologie na brněnské univerzitě diplomovou prací Myšlení u schizofreniků a po promoci v roce 1957 nastoupil jako klinický psycholog do Psychiatrické léčebny v Opavé. Jeho dramatické nadání a v podstatě umělecký charakter ho ve vědecké práci přímo předurčovaly k tomu, aby se už v Opavě zabýval efektem filmu na duševně nemocné, aby zavedl arteterapii a spolu s H. Buxbaumem psychoterapeutickou metodu psychodramatu a aby přednášel na JAMU v Brně hereckou psychologii. V roce 1963 se stal odborným psychologem Psychiatrické léčebny ve Šternberku. Zde založil arteterapeutický atelier, vedl výcvikovou skupinu psychoterapeutického týmu a spoluvytvořil i dva filmy: Zacharovu Psychodrámu a Lorencové Kde končí hra.
Od 1. října 1965 přešel na katedru psychologie do Brna, ale ponechal si částečný úvazek ve Šternberku a rozvinul bohatou pedagogickou i publikační činnost. Přednášel arteterapii a psychologii umění i na katedře divadelní vědy, psychologům přednášel o dynamických teoriích osobnosti. V Psychiatrické léčebně ve Šternberku vybudoval Studijní a výcvikové středisko určené zejména studentům psychologie. V roce 1970 mu byl udělen titul kandidáta psychologických věd.
Kromě četných odborných studií vydal Hugo Široký rozsáhlá skripta „Prolegomena k psychologii a psychopathotogii osobnosti“ pro posluchače psychlogie, dále „Úvod do herecké psychologie“ a „Nárys psychologie divadla a psychodramatu“. Obě poslední skripta po mnoha stránkách razila cestu tehdy neexistujícím pokračovatelům. Spolu s kolektivem spolupracovníků napsal výborné „Uvedení psychologa do psychiatrické léčebny“.
S neobyčejným úsilím, vytrvalou a vyčerpávající pílí a s nasazením celé osobnosti pracoval na rozsáhlém díle Perspektivy a meze psychoanalýzy, která má v rukopise celkem 670 stran. Byla u nás nejpoučenější a nejpronikavější interpretací psychoanalýzy. Byla přijata do tisku, byla uzavřena i smlouva, první vydání mělo být slovenské v nakladatelství Obzor. Vydání bylo odloženo nejprve pro liknavost jednoho z recenzentů a pak již kniha nemohla vyjít.
S doktorem Širokým odešel jeden z nejnadanějších a nejoriginálnějších našich psychologů nebojácného pohledu, který svědomitě a nezávisle na dobových směrech jen kvantifikujících měl vynikající smysl pro kvalitativní interpretaci psychických jevů a osobnost člověka. Vynikal nad velkou většinu svých současníků hlubokou znalostí filosofie a poctivě promyšleným úsilím filosofickým, širokým rozhledem kulturním a smyslem pro uměleckou, často až esseysticky vytříbenou formou. Byl bohatou osobností, která dovedla spojovat vědu a umění, teorii s praxí, i s vysoce odpovědným přístupem k člověku. Zmařený, v posledním období těžký život, nedokončené dílo. Bylo by jen malou splátkou dluhu a nejlepším uctěním památky dr. Huga Širokého, kdyby bylo vydáno jeho dílo. Bylo by neodpustitelné, kdybychom odhazovali významná vědecká díla jako odpadky na smetišti! Jedná se o věc cti celé psychologické obce, jejímž významným členem Hugo Široký byl.
Konečný, Robert: Památce Huga Širokého, Psychológia a patopsychológia dieťata, 1/73