Švýcarský novozákoník přehledným způsobem popisuje historii rané církve v letech 30–150 po Kristu, vysvětluje problematiku historických pramenů, vztah křesťanství k okolnímu světu a rozličným mimokřesťanským duchovním proudům, i základní nitrocírkevní problémy (vztah apoštolů k sobě navzájem, misijní působení Pavlovo, první apoštolský koncil apod.).
Křesťané ve světě podle dopisu Efezským. Vyjádření křesťanské víry se pod tlakem různých okolností už v průběhu prvních generací trochu vyvíjelo a měnilo. Lze to ukázat např. na novozákonním listu Efezským. Stručný výklad tohoto biblického dopisu napsal francouzský profesor Nového zákona formou vyprávění: za příběhem jsou nastudovaná fakta, a přitom je tento „komentář“ velmi čtivý.
Definice, úkoly a metody teologie Nového zákona; Nový zákon jako čtení Starého (kapitola 1), jaká je hlavní zvěst Nového zákona o spasení (kap. 2), o lidské existenci (kap. 3), o společenství církve (kap. 5), o existenci za hranicí smrti (kap. 7) a o jejich základu v události vzkříšení a smrti Ježíše z Nazaretu (kapitola 4). Za ekleziologii je vložena kapitola o dvou moderních paradigmatech novozákonní teologie (filosofie dějin F. Ch. Baura a existenciální interpretace R. Bultmanna, kap. 6). Tuto knihu lze číst postupně po kapitolách nebo je možné ji používat i jako příručku a orientovat se podle rejstříku či podrobného obsahu.