Leonhard Frank Knihy

Příběh z doby světové hospodářské krize, kdy nezaměstnanost zvláště v Německu nabývala hrozivých rozměrů. Bezútěšnou situaci, v níž se Německo octlo, ukazuje autor na osudu tří z miliónové armády nezaměstnaných. Tito tři kamarádi se po marném hledání práce vydají společně dosvěta. Cestou se k nim přidá toulavý pes, stejně vyhladovělý jako oni. Po strastiplné pouti, po mnoha pestrých humorných i tragických zážitcích se nakonec vracejí do rodného Würzburgu, kde je čeká stejná bída jako před jejich odchodem, neboť počet německých nezaměstnaných mezitím stoupl o další milión. Dílo je nesmírně působivou obžalobou kapitalismu, který neumí zabezpečit lidem ani práci, ani chléb, ani život.

Jeden z posledních románů Lonharda Franka. Zachycuje zde neobyčejně křehký, citlivý příběh dospívání vnímavého děvčátka v ženu a matku, zklamání prvního manželství, nalezení velké opravdové lásky, smutek osamění i bolestné navazování nových vztahů pohaslých za krutá léta válečného odloučení. Jemná psychologická kresba hlavní hrdinky, bohatý děj i smysl pro poezii a čistotu vztahu mezi mužem a ženou činí z Matyldy poutavou četbu vysoké literární úrovně.

Román pro dámy, ve stylu "červené knihovny", vydaný v 30. letech 20. století. Příběh velké lásky mezi bratrem a sestrou, která nezůstala bez následků. Oba sourozenci byli od sebe v raném dětství násilně odděleni. Když se v dospělosti při osudovém setkání do sebe zamilovali, netušil anijeden z nich, jak velkého hříchu se dopouštějí. Skutečnou a hroznou pravdu se dozvěděli příliš pozdě...

Ve dvou románech z rodného Würzburgu humorně líčí pokrokový německý spisovatel své mládí a raubířské kousky chlapců pod vlivem indiánek a poté tytéž bouřliváky jako otce rodin, postižené hosp. krizí. Jako protiklad je podán obraz nové generace, pojímající život opravdověji. Oba romány líčí život malého německého města na přelomu min. stol. a tohoto stol. RAUBÍŘI - je příběh dospívajících chlapcům kteří ve svém odporu proti pokryteckému a krutému prostředí utíkají do svého romantického světa s podzemními chodbami. Chtěli zničit rodné město, které se k nim tak krutě chovalo a uprchnout na Daleký Západ. Druhý román je vlastně pokračováním Raubířů po mnoha letech. Jsou to dva téměř na sobě nezávislé příběhy. První líčí záhadnou, podezřelou smrt lichváře, která zasáhne do života bývalých "raubířů" a její neočekávané rozuzlení. Konečně je zde příběh mladé lásky jejich dětí, dvou světlých, čistých postav plných nadějí. Doslov Lud. Kundera.

Román německého spisovatele popisuje rozkolísanost, posléze pak mravní i politický přerod malého příslušníka německé buržoasie počátkem našeho století. Tento muž opustí krátce po maturitě rodinu, seznámí se s dívkou pokrokových názorů a po jejím boku bojuje za práva vykořisťovanvch dělníků. Později však zakolísá a vstoupí do měšťáckého manželství se zámožnou ženou, kterou opouští, když pozná prázdnotu blahobytného života. Ve čtyřiceti letech se znovu a definitivně vrací k práci pro lidi, které se před lety věnoval.

Podnětem k napsání „Karla a Anny“ byla nepatrná zpráva v novinách. Ve Špandavě byl odsouzen k šesti měsícům vězení bývalý válečný zajatec, který se pokusil namluvit ženě kamaráda z války, jenž byl omylem pokládán za mrtvého, že je jejím manželem. Milostné drama kreslí Frank napozadí první světové války a válečného a poválečného Berlína.

Tento svazek obsahuje tři Frankovy tzv. würzburské romány, které patří k jeho nejznámějším a nejčtenějším a tvoří páteř jeho celoživotního díla.

Würzburk, staré universitní město nad vinorodným Mohanem a historický památník nedozírné ceny, je po druhé světové válce pouští, plnou rozvalin a sutin. V ní se pohybují lidé, kteří žijí pod zemí, ze dne na den a o hladu. Jen dočasně pokrotlým nacistům zle není, Šmelináří a zakládají tajné nacistické spolky. Najednou se objeví neviditelná ruka, která začne konat dílo sociální spravedlnosti. Bere těm, kdož mají nadbytek, a rozdílí nejpotřebnějším, mezi jinými také židovské dívce Rút, která se vrací do života z pekla hrůz, jež musela prožít. Leonhard Frank, jeden z nejvýznamnějších německých spisovatelů typizuje v tomto románě poválečnou a okupační politiku západního Německa několika lapidárními a přesnými rysy. Živé sociální cítění, výrazná protifašistická tendence, vřelé pochopení mládí a jeho tužeb, hluboká znalost lidí a básnický, originální styl, jeden z nejčistších v soudobé epice, to vše tvoří z "Dvanácti spravedlivých" knihu, která zaujímá čestné místo ve velkém proudu antifašistické literatury a ke které se každý čtenář s vnímavým srdcem bude rád vracet.