Jak se vyrovnat s životem, když se narodíte na prahu komunistického puče a prožíváte hrůzy totalitních padesátých let? Jak si vytvořit vztah k domovu s matkou cizinkou a otcem, který nese stigma třídního nepřítele? A proč je filosofování o dobru a zlu u rodinného stolu v šedesátých letech cennou výbavou pro boj s „inženýry lidských duší“? V rozhovoru s publicistkou Lenkou Jaklovou hledá Alexander Tomský kontinuitu svého příběhu mezi dětstvím, politickým exilem v Anglii a kulturní aktivitou po listopadu 1989. Jako konzervativec, ovlivněný anglickým pragmatismem, hlásá pravdy a burcuje na záchranu našeho světa. Ve vzpomínkách na exilový boj s komunistickým režimem a na kolegy jako Pavel Tigrid či Roger Scruton se Tomský vrací do období studené války, kdy v Londýně založil nakladatelství Rozmluvy a organizoval pašování knih. Během více než třiceti let od pádu „železné opony“ zdůrazňuje Tomský smysl individuálního i pospolitého života a konzervatismus zdravého rozumu, který je ohrožován budovateli utopie sociální spravedlnosti. Žádnou společnost nelze zlepšovat bez oddanosti národnímu společenství a morální výchovy k odpovědnosti jednotlivce. Když pochopíme život jako dar a druhého člověka jako příležitost, stávají se obyčejné věci neobyčejnými.
