Quincy Troupe Pořadí knih (chronologicky)

Dal ghetto nero di Milwaukee fino a Wall Street, la vita di Chris Gardner incarna il sogno americano e le sue contraddizioni. L'infanzia trascorsa a cercare di difendere se stesso, sua madre e le sorelle da un patrigno ubriaco e violento, l'adolescenza a inseguire le conquiste dei movimenti per i diritti civili nelle parole dei leader neri più carismatici, da Muhammed Ali a Martin Luther King. L'arrivo nella San Francisco tollerante e multiculturale degli anni Ottanta dove, per circostanze imprevedibili, Chris si ritrova da un giorno all'altro tra i tanti senzatetto che vivono ai margini della società,con un misero stipendio da tirocinante e un figlio piccolo da mantenere.Trascinandosi dietro la sua casa in un passeggino blu sgangherato, tra mense per poveri e ricoveri d'emergenza, arrivando a dormire nei bagni della metropolitana, Chris scopre i vincoli di solidarietà spontanei che si creano tra chi vive per strada. È proprio il legame col figlio a dargli la forza e il coraggio di cambiare la sua vita.

Jazzový král vzpomíná. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Nebere si před ničím servítky, žádná modla mu není dostatečně svatá, a tak jsou jeho paměti velice osobitým a svérázným pohledem na historii jazzu. Davis ovšem nezapomíná ani na rockové muzikanty, s velkou úctou mluví například o Jimi Hendrixovi či Princovi. Vzpomíná také na svůj bohatý osobní život, na své manželky i milenky, na divoké drogové i sexuální eskapády, nezastírá svou leckdy temnou minulost, z každé věty je ovšem cítit, jak silnou osobností byl – ostatně, jinak by přeci nemohl být Králem jazzu...