Daniel J. Boorstin
1. říjen 1914 – 28. únor 2004
Daniel J. Boorstin byl historian, který se zaměřoval na sociální teorii a americkou kulturu. Jeho práce zkoumala, jak se reprodukce událostí nebo jejich simulace stala v americkém životě důležitější než skutečné události samotné. Boorstin popsal tento jev jako "pseudoudálost", která často vzniká vlivem reklamy a publicity. Jeho dílo zůstává relevantní pro pochopení současné americké společnosti a mediální kultury.
Boorstin se narodil v roce 1914 v Atlantě ve státu Georgia do židovské rodiny. Jeho otec byl právník, kteří se podílel na obraně Lea Franka, židovského dozorce továrny, který byl obviněn ze znásilnění a vraždu dospívající dívky. Lynč Franka v roce 1915 vedl k nárůstu antisemitských nálad v Georgii, a tak se rodina přestěhovala do Tulsa v Oklahomě, kde byl Boorstin vychován. V patnácti letech vystudoval střední školu. Absolvoval s vyznamenáním Harvard, studoval na Balliol College v Oxfordu a získal doktorát na univerzitě v Yale.
Byl právníkem a univerzitním profesor na University of Chicago přes 25 let a byl též profesorem na University of Cambridge. Také pracoval jako ředitel Národního muzea historie a technologie v institute of Smithsonian. Boorstin napsal více než 20 knih. Za knihu Američané: demokratická zkušenost obdržel v roce 1974 Pulitzerovu cenu za historii. Boorstin také napsal knihy o objevitelích, tvůrcích a utečencích v podobě trilogie knih, které se snaží zmapovat vědeckou, uměleckou a filozofickou historii lidstva.