Pět povídek ("Přišla do rozumu", Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.
Básně z let 1943–1945 přinášejí milostné a přírodní motivy, modlitby a výčitky svědomí, sny dívek a zoufalá volání duší v ohrožení. Připomínány jsou události během války v Radlicích a rozechvělé pocity, když se blížil její konec.
Příběh o slavném rybníkáři Krčínovi. Jakub Krčín z Jelčan pocházel z nebohaté zemanské rodiny a ani tehdy, když se nakonec stal tvrdým a obávaným regentem jihočeského kraje, neztratil úplně smysl pro spravedlnost. Jeho životní osudy, posunuté z historické oblasti do roviny pohádek a pověstí, není možno sledovat bez vzrušení, i když jsou vyprávěny v minulém a úsměvně klidném tónu. (Text ze záložky).