Pět povídek ("Přišla do rozumu", Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.
Básně z let 1943–1945 přinášejí milostné a přírodní motivy, modlitby a výčitky svědomí, sny dívek a zoufalá volání duší v ohrožení. Připomínány jsou události během války v Radlicích a rozechvělé pocity, když se blížil její konec.
Kniha o regentovi Jakubu Krčínovi z Jelčan, který je v románu pojímán jako zvelebitel a dobrodinec třeboňské kotliny.