Kniha o filosofiích abecedních médií podává přehled hlavních problémů, které podněcovaly rozvoj filosofií médií od biblických sporů o písmo až po dnešní filosofické diskuse o internetu. Výraz abecední média připomíná, že jiná média, která by prostředkovala mezi lidmi, zatím nevznikla: na dně každého současného média komunikace mezi lidmi je abeceda. Co je DNA pro život obecně, to je ABC pro život lidí.
Svazek se snaží se v různých tematických oblastech zachytit návazný pohyb obratu k jazyku a k mediaci. Jsou v něm diskutovány především: role jazyka na tvorbě toho, čemu se říká skutečnost, důsledky střetnutí filosofie s novotami získanými na straně jedné obratem k jazyku a na straně druhé obratem k médiím a v neposlední řadě uvedení starých slov o slovech o slovech do nového, postmoderního mediálního kontextu slov o slovech o slovech… Obsah dvaceti kapitol tohoto svazku by bylo možno shrnout do tří vět: Svět se vyjevuje skrze jazyk. Výsledky zkoumání jazyka zakládají nový způsob přemýšlení o světě. Výsledky zkoumání jazyka mění pohled na dějiny dosavadního myšlení. Lze snad tyto tři věty ještě dále zjednodušit a shrnout do věty jedné? Ano, například do věty Bez jazyka, bez řeči není nic.
Dromoskopický řád viditelnosti a s ním spojené dromosférické vnímání vznikly poměrně rychlým převrácením míst a funkcí geometrické optiky a vlnové optiky: přímé vidění (okem) ustoupilo nepřímému vidění (televizí), předmět vidění (dům) ustoupil své znakové reprezentaci (fotografii), geometrizace (mapy) byla překryta kombinatorickou matematizací (software). Výsledkem je vítězství nové dromoskopie nad starou skopií: optika in situ podlehla vlnové optice a ohlásila nástup dromoskopické revoluce. Nepřímé vnitřní světlo obrazovek je naším druhým sluncem - ale znamená též konec vnějšího světa bezprostředního zjevování. Zkušenost se skutečností byla nahrazena zprávou o skutečnosti, skutečnost ozářená sluncem byla nahrazena napodobeninou skutečnosti na obrazovkách
Obrat filosofie k jazyku dnes pokračuje jako obrat filosofie k mediaci. Tajemství, po nichž filosofie pátrala od časů svého vzniku, umisťovali filosofové do různých končin světa a tam je také hledali: v přírodě, za přírodou, v člověku, ve společnosti, ve víře, ve vědě. Lingvisticky založená filosofická zkoumání vyústila v poznatku, že hledaná tajemství nejsou ani vně jazyka, ani v jazyce, ale vznikají mezi účastníky tohoto filosofického hledání. Výraz 'mezi' je zde jen jiným jménem pro zprostředkování, mediaci. Tento druhý obrat spojený s jazykem, lze chápat jako dvojí logické i historické směřování: jednak jako pohyb od abstraktního (jazyk, komunikace) ke konkrétnímu (médium jazyka, médium komunikace), jednak jako aplikaci výsledků obratu filosofie k jazyku v různých oblastech poznávání
Kniha předkládá českému čtenáři první souhrnnou informaci o základních koncepcích sociologie vědění, které krystalizovaly od čtyřicátých let minulého století do současnosti. Vychází z otázek a problémů poprvé tematizovaných mysliteli poloviny 19. století (K. Marx, W. Dilthey aj.) a sleduje, jak promýšlení těchto témat inspirovalo klasiky disciplíny M. Schelera, K. Mannheima a A. Schutze. Práce podává rovněž přehled o proměnách v teoretických východiscích, metodologiích i v argumentaci sociologie vědění sedmdesátých a osmdesátých let a ukazuje, co se s klasickým odkazem děje v hlavách postmodernistů. Poukazuje rovněž na obrovskou manipulaci s informacemi, jíž je každý jedinec v západní civilizaci denně vystaven. Na rozdíl od slovníků či encyklopedií, které dosud danou problematiku v češtině zprostředkovávaly, přibližuje autor základní texty sociologie vědění podrobněji a vysvětluje je pomocí seskupení do několika základních typů. Zachovává v co největší možné míře jazyk analyzovaných textů a u každé kapitoly shrnuje základní cizojazyčné pojmy do přehledného slovníčku. Kniha je určena především studentům a pedagogům sociálních věd, filosofie a příslušníkům těch oborů, které se spolupodílejí na tvorbě vědění (například žurnalistům nebo politikům).
