Přední odborník na vodohospodářské stavby, působící na přelomu 19. a 20. století v úřadech rakouského mocnářství i v první Československé republice, popisuje zajímavým způsobem regulaci středního Labe a související technické stavby (zdymadlo, elektrárnu) včetně stavby nového mostu na místě dřevěného.
„Inženýrské paměti“ vodohospodáře Emila Zimmlera (1863–1950) jsou přesvědčivým dokladem toho, že vzpomínky technika nemusejí být suchopárnou četbou. Autor v nich zachytil nejen velkou část svého profesního života, spjatého především s úsilím o splavnění vodních toků v Čechách, ale zajímavě líčí i své dětství v milovaném Nymburce, vlídné rodinné prostředí, vysokoškolská studia na pražské technice i dlouhé působení na místě státního technického úředníka na Teplicku. Dvoudílná edice vychází u příležitosti 150. výročí jeho narození v koedici s Národním technickým muzeem a Městem Nymburk.