Finn Carling
Finn Carling (1. 10. 1925 ‒ 12. 3. 2004) byl norský spisovatel, který se stal známým kombinováním různých žánrů a v norské literatuře nezvyklými fantaskními prvky.
Carling vystudoval psychologii na Univerzitě v Oslu a poté sociologii, historii a literaturu na Howardově univerzitě v americkém Washingtonu. Krátce po ukončení studia psychologie debutoval sbírkou jednoaktovky a dvou povídek Broen (Most, 1949). V pozdějším autobiografickém románu Kilde og muren (Pramen a zeď, 1958) vypráví o svém dětství a dospívání s mozkovou obrnou, s níž se narodil. Stejné téma zpracoval i v dětské knížce I et rom i et hus i en have (V pokoji v domě v zahradě, 1976). Přestože nemoc ovlivnila celý jeho život, podařilo se Carlingovi žít plnohodnotný život plný umělecké tvorby. V letech 1966‒68 byl místopředsedou Norského svazu spisovatelů a od roku 1971 pobíral státní umělecké stipendium.
Nejslavnější Carlingovy romány pocházejí z 80. let – jde především o Fabel X (Bajka X, 1984), Under aften himmelen (Pod večerním nebem, 1985) a Lille Orlando (Malý Orlando, 1986, č. 1996). Fyzický hendikep, kterým autor trpěl po celý život, a studia psychologie se výrazně podepsala na jeho tvorbě. Častým tématem jsou lidé sociálně slabí, nemocní, umírající, fyzicky a/nebo mentálně postižení a skupiny stojící na okraji společnosti. Mísí různé žánry, od fantastiky přes science fiction až po detektivní prvky. Jediným jeho dílem přeloženým do češtiny je román Malý Orlando. V něm stárnoucí otec vypráví své dceři příběh z doby, kdy působil jako hostující profesor na jedné americké univerzitě. Seznámil se tam s místním rektorem, u něhož často pobýval, trávil čas i s jeho ženou a jejich synem Orlandem, kolem něhož se vznášelo mnoho záhad a nejasností.