Rudolf Starý Knihy

Úvod do problematiky výkladu astrologických domů - 2. díl Jestliže umíme naslouchat, horoskop nám "řekne", co bychom měli o sobě vědět, ale co jsme již zapomněli, protože jsme příliš "civilizovaní". Horoskop nám může pomoci uvědomit si, čím bychom se mohli stát. Volba je však jen na nás. A tato kniha nám naše možnosti pomůže najít. Nepostradatelná příručka pro výklad horoskopu pro začátečníky i pokročilé. Autor v ní podává stručnou charakteristiku postavení jednotlivých planet a znamení v domech horoskopu (Slunce v 1.-12. domě atd.); všímá si rovněž významu lunárních uzlů a pravděpodobných korespondencí Cheirona. Kniha je zakončena případovou studií, která je modelovou ukázkou výkladu horoskopu, jak ji provádí současná psychologická astrologie.

Esejistická studie o analytické psychologii C. G. Junga. Autor se zabývá z hlediska Jungovy analytické psychologie světonázorovými předsudky dnešní doby, a především polemizuje s racionalistických a objektivistickým redukcionismem. Studie, která vznikla už v první polovině osmdesátých let, objasňuje základní termíny a přístupy, kterými jungovská psychologie uchopuje psychický život jednotlivce a společnosti.

Autorovým rozsáhlým dílem, je neoddělitelnou částí i jeho korespondence.

Zajímavé eseje s jungovskou tématikou mýtů, kolektivního nevědomí a hledání archetypů.

Kniha Duše a sebevražda jungovského psychoterapeuta třetí generace JAMESE HILLMANA je brilantní studií o vzájemné provázanosti života a smrti, přinášející nové, neobyčejně podnětné pohledy nejen na problém smrti i sebevraždy, ale i na základní metodologické problémy moderní psychoterapie, a to ve vyhraněné konfrontaci medicínského a ryze analytického přístupu k tomuto fenoménu. Autor se nejprve zamýšlí nad základním myšlenkovým modelem, jímž se při zkoumání sebevraždy řídí sociologie, právo, teologie a medicína, a vymezuje specifické stanovisko analýzy. Přesvědčivě ukazuje, jak nesmírně důležité je psychické prožívání smrti v životě každého člověka, zejména z hlediska jeho schopnosti sebeproměny: čím intenzivnější je tento zážitek, tím hlubší je proměna osobnosti. V tomto smyslu je sklon k sebevraždě výrazem naléhavé potřeby sebeproměny. Sebevražda sama je důsledkem toho, že člověk promeškal své předešlé životní (smrtelné) krize.

Kniha představuje zasvěcené pojednání o významu snů. První část popisuje metodiku výkladu snů, různé funkce snu (kompenzační, situační, redukční atd.) i druhy snů např. podle hloubky (běžné, závažnější, velké archetypové) či věku (dětské, pubertální, na prahu smrti apod.). Autor rovněž zdůrazňuje význam skupiny snů, které se točí kolem jednoho tématu. Druhá část zahrnuje stručnou charakteristiku 500 symbolů, které se ve snech nejčastěji vyskytují. Tyto výklady sice nelze brát doslova, ale je možné díky nim získat určitá vodítka pro nalezení snového smyslu. Symboly jsou seřazeny podle tematických okruhů (např. sny o jídle, škole, zvířatech, domech, barvách, hudbě, filmu). Kniha je určena těm, kdo se snaží vnímat sny jako důležitá sdělení své psýché a chtějí se něco dozvědět o tom, co v denním shonu uniklo jejich vědomí. Vhodná je také pro psychoterapeuty, kteří vykládají sny se svými klienty.

Tyto rozhovory vycházely původně v časopisu Prostor. Dotazovaným účastníkem rozhovorů byla v duchu hermetických hříček fiktivní postava doc. Karla Krejzy z neméně fiktivního Ústavu pro astrologii a společenský výzkum. Témata rozhovorů vyplynula zcela bezděčně z tehdejšího rozpoložení tazatele a z jeho dlouhodobého zaměření na Jungovo myšlenkové dědictví. Je proto přirozené, že se v nich objevuje několik typických jungovských témat a že tazatel i dotazovaný nahlížejí na tehdejší dění z příbuzného názorového stanoviska.

Věda opustila analogický způsob myšlení před 300 lety. Jediná nauka uchovávající myšlení per analogiam je astrologie. Ta je však považována za pověru.

Třetí, závěrečná část hermeneutických textů, jejichž hlavním tématem je vztah Jungovy psychologie a náboženství. Kniha je určena čtenářům, kteří se zajímají o způsob myšlení, jenž předcházel novověké vědě založené na karteziánsko-newtonovské kauzalitě a jehož kořeny sahají do dávné minulosti. Jde o myšlení per analogiam - myšlení na základě analogie.