Miloslav Šimek

Do povědomí široké veřejnosti se dostal koncem 60. let, když Československá televize pod režijním vedením Jána Roháče začala uvádět jejich semaforské pořady a hudební vydavatelství Panton začalo vydávat jejich gramofonové desky. Po Grossmannově předčasné smrti (1971) vystupoval s Luďkem Sobotou (a Petrem Nárožným), později s Jiřím Krampolem a nakonec se Zuzanou Bubílkovou. Až do své smrti patřil k čelným postavám české politické satiry. Narodil se 7. března 1940. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, poté jako skladník ve skladu sanitární keramiky. Na vysoké škole se setkal s Jiřím Grossmannem, s nímž založil humoristickou dvojici, která posléze vystupovala v divadle Semafor. Během vojenské základní služby spoluzaložil divadelní soubor Vojenské jeviště. Po jejím skončení se vrátil ke spolupráci s Grossmannem. Jejich pořady, zvané Návštěvní dny, byly pásmy komických dialogů a scének prokládaných písněmi; jedinečnou složkou bylo čtení absurdně-humorných povídek, které Šimek s Grossmannem společně psali v pražské kavárně Slavia. Po smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval Šimek v 70. letech s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným. V roce 1977 jako většina umělců podepsal tzv. antichartu. V 80. letech začal vystupovat s Jiřím Krampolem, s nímž se také vrátil ke psaní povídek. Během normalizace se Šimkův humor dostal na úroveň estrádních pořadů a z toho pramenily neshody s Jiřím Suchým, které ukončila až výpověď z divadla Semafor. Po odchodu ze Semaforu Šimek založil Divadlo Jiřího Grossmanna, kde působil spolu se Zuzanou Bubílkovou až do své smrti. Zemřel 16. února 2004 na mnohočetný myelom, zmutovaný do akutní leukemie. Je pohřben v Roztokách u Prahy.