Pouť od Ježíšova vzkříšení k našemu osobnímu vzkříšení patří k základním otázkám života. Kniha formou rad duchovního otce mladým lidem odkrývá proces poznání toho, kým máme před Bohem být a co dobrého dokážeme vykonat. Cesta je někdy spletitá, připomíná, jak sami bloudíme, nevíme si rady, ale nakonec své postavení ve světě objevíme. Bůh nás v tom hledání ospravedlní, naplní naše touhy a promění rány. Stále přirozeněji tak žijeme uvnitř Božího Srdce.
Minulost, přítomnost a perspektivy.
Předkládaná kniha vychází z přesvědčení, že ekumenismus znamená pro české země nejen dějinnou výzvu, nýbrž také konkrétní projev působení Ducha Svatého v jeho péči o místní církev. Z perspektivy ekumenismu jako ryzí duchovní události, která má svůj původ v díle Boží milosti, předkládá autor pozornou četbu minulosti a teologickou analýzu přítomnosti českého ekumenismu. Tento přístup mu umožňuje rozeznávat, co je živé a autentické, abychom pak v pozornosti vůči Duchu coby principu života církve i jednotlivého věřícího mohli odkrýt nové perspektivy, jež se před námi na cestě k jednotě otevírají.
Obnova života celého Božího lidu byla hlavním požadavkem 2. vatikánského
koncilu, který patří k velkým reformním sněmům univerzální církve. Nedílnou
součástí tohoto díla obnovy a reformy církve mělo být zintenzivnění úsilí o
proměnu vztahů mezi všemi Kristovými učedníky. Koncil chtěl církev obnovenou a
ekumenickou. Předkládanou knihu lze chápat jako příspěvek k bádání o recepci
učení 2. vatikánského koncilu o ekumenismu od skončení všeobecného sněmu až do
dnešních dnů. Autor zkoumá kontinuitu i posuny v interpretaci koncilní nauky,
ale zabývá se též novými podněty obsaženými v dokumentech magisteria katolické
církve. Výsledný text se zrodil z pozorného naslouchání hlasu učitelského
úřadu, jak zaznívá v dokumentech římské kurie a v učení římských biskupů Pavla
VI., Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka.
Schlink, Pelikan, Torrance, Mannermaa, Moltmann
Kniha si klade za cíl seznámit čtenáře s cestami, po kterých se protestantská teologie druhé poloviny minulého století přibližovala k tématu křesťanského Východu. Autor tak činí na příkladech pětice vybraných teologů luterské i reformované tradice, kterými jsou Edmund Schlink (1903–1984), Jaroslav Pelikan (1923–2006), Thomas F. Torrance (1913–2007), Tuomo Mannermaa (1937–2015) a Jürgen Moltmann (*1926). Předmětem zájmu je postihnout schopnost těchto autorů vnímat charakteristické rysy východní teologie nikoliv jako něco cizorodého, nýbrž jako ryzí projevy Tradice nerozdělené církve, jak ji ztělesňuje křesťanský Východ. Hledání kontinuity křesťanské Tradice a objevování komplementarity různých způsobů teologického myšlení se stávají prostředkem, kterým protestantští teologové obohacují vlastní konfesní východiska a podněcují k aktualizaci reformační výzvy k obnově jedné Kristovy církve. Úmyslem autora je poskytnout impulz směrem k neočekávaným syntézám protestantské a východní teologie, a přispět tím k nacházení duchovní jednoty mezi křesťanským Východem a Západem.
Předkládaná publikace chce poukázat na to, že ekumenismus zůstává živou skutečností, neboť Kristus svým Duchem stále oživuje touhu po jednotě. Soubor textů, které jsou v knize obsaženy, je rozčleněn do tří skupin: první z nich podává přehled současné situace ve světovém ekumenismu tím, že představuje jeho významné události a důležité otázky; druhá část přináší ekleziologické zakotvení úsilí o jednotu a postuluje tezi, že plodnost ekumenismu bytostně souvisí s obnovou autentického života víry; třetí série příspěvků se věnuje vybraným aspektům českého ekumenismu a snaží se vystihnout prvky, které zůstávají v paměti místní církve jako živé podněty pro ekumenické „dnes“.
Úsilí o jednotu křesťanů nachází svůj nejhlubší zdroj v modlitbě. Prvním, kdo se modlil za jednotu svých učedníků, byl přitom samotný vtělený Boží Syn. Soubor textů a modliteb rozvržených do osmi dnů může napomoci, abychom jako křesťané vrůstali do takové jednoty, za jakou Kristus prosí ve své Velekněžské modlitbě.
