Ruth Elias

Ruth Elias (Eliášová), rozená Huppertová, nar. 6. 10. 1922 v Ostravě. Po šťastném mládí v Ostravě byla deportována z Brna do Terezína 4. 4. 1942 a 18. 12. 1943 do Osvětimi-Březinky a dalších KZ táborů, kde prošla strašným trápením. Vrátila se do Prahy v květnu 1945 a po uzdravení se provdala za Kurta Eliáše; manželé pak odešli do Izraele s Haganou v roce 1948. Usadili se v mošavu Bejt Jicchak, kde žila do smrti. Vychovali dva syny a šest vnuků.

Ruth vedla, vzdor smutným zážitkům během šoa, velmi aktivní společenský život; byla oblíbená pro svá vystoupení na mnohých oslavách - zpívala různé písně a doprovázela se na akordeon. Byla spoluzakladatelkou Bejt Terezín a zúčastňovala se po léta činnosti tohoto kruhu. Přibližovala dějiny holocaustu ve výchovných střediscích dětem a vojákům. O svém mimořádně těžkém údělu za holocaustu napsala knihu Naděje mi pomohla přežít, která byla přeložena do mnoha jazyků. Je to příběh strašné bolesti matky, kterou esesáci přinutili, aby nechala zemřít své novorozené dítě.