Benjamin Péret Životopis
Benjamin Péret byl francouzský básník, pařížský dadaista a zakládající člen francouzského surrealistického hnutí. Jeho tvorba se vyznačovala vášnivým využíváním surrealistického automatismu. Péret proslul svou schopností vytvářet obrazy, které se vymykají logickému uvažování a odhalují podvědomé aspekty lidské psychiky. Jeho poezie je plná nečekaných spojení a svobodomyslných metafor, které čtenáře provokují k novému pohledu na realitu.
Benjamin Péret (4. červenec 1899, Rezé – 18. září 1959, Paříž), byl francouzský básník, představitel surrealismu.
Narodil se v rodině úředníka, ale rodiče se dva roky po jeho narození rozvedli a Benjamin zůstal s matkou. Školu nenáviděl (jak základní, tak střední; tu opustil po jediném roce). Narukoval jako dobrovolník, ale jako zdravotník se roku 1917 v Řecku nakazil úplavicí a vrátil se do Francie, kde strávil zbytek války v Lotrinsku. Zde nalezl na lavičce Mallarméovu knihu, což se pro něj stalo iniciačním zážitkem. Po první světové válce spolupracoval s dadaistickými tvůrci (o jeho seznámení s dadaistickou skupinou píše André Breton ve svém románu Nadja), v roce 1922 se stal surrealistou. V roce 1927 vstoupil do Komunistické strany a o dva roky později odjel se svou první manželkou, brazilskou zpěvačkou Elsie Houstonovou do Brazílie, odkud jej ovšem pro politickou činnost vláda v prosinci 1931 vyhostila. V roce 1936 bojoval ve španělské občanské válce. Po francouzské mobilizaci v roce 1940 byl uvězněn pro antimilitaristickou činnost, ale po porážce Francie jej propustili na kauci a následujícího roku odjel na mexické vízum do Mexika i se svou druhou ženou, malířkou Remedios Varovou (vzali se roku 1939), kde žil až do roku 1947. V roce 1954 se ve Španělsku zúčastnil procesu s levicovými aktivisty a v roce 1955 se vrátil do Brazílie, kde žil mezi amazonskými Indiány. O rok později byl vládou ovšem opět – a opět pro politickou činnost – po předchozím uvěznění vyhoštěn. Vrátil se do Francie, kde pokračoval v umělecké i politické činnosti (například protestoval proti rozsudkům smrti nad vůdci alžírské opozice).
Zemřel roku 1959 na trombózu aorty. Je pohřben v Batignolles.