Novela, plná dobrodružství a exotiky východu, je výraznou ukázkou autorovy tvorby dvacátých let. Kromě dobrodružného příběhu profesora Safonova doprovázejícího Buddhovu sochu do Mongolska ztvárňuje novela realistický obraz typické skutečnosti Velké říjnové revoluce.
Výbor z povídek, jež Ivanov psal od 20. let až do smrti, některé povídky tohoto souboru byly vydány až po autorově smrti v roce 1963. V ivanovovských moderně pojatých mýtech má čtenář příležitost k zamyšlení nad základními problémy lidského života: témata lásky, smrti, tvorby a zklamání jsou ztvárněny odlehčeným, ironickým, někdy dokonce úsměvným způsobem, typickým pro spisovatele, jehož dílo znova a znova překvapuje čtenáře svou hloubkou.
Druhý z cyklu partyzánských příběhů z doby občanské války na Sibiři zachycuje skutečně události z let 1918-1919 na Altaji. Zaujme jak rušným dějem a novými typy některých hrdinů, tak kresbou nezvyklého přírodního a krajinného prostředí. Předmluvu "Básník revoluce a radostného života" napsala Naděžda Slabihoudová.
Poslední práce spisovatele je líčením jeho cesty po východní Sibiři.
Hra o 4 dějstvích (8 obrazech)
V tomto autobiografickém románě popisuje Vsevolod Ivanov svou cestu do Indie. Vedla Střední Asií, zapadlými městy a městečky Kazachstánu a setkal se na ní s mnoha zajímavými lidmi. Co na tom, že nakonec do Indie nedošel? Zúčastnil se lovů tygrů na Balchašském jezeře, ojížděl divoké koně, pracoval v měděných dolech - a poznal dokonale život ruských osadníků i kazašských pastevců.
