Strach doléhající na většinu. První díl úspěšné knihy o antropologii strachu v období středověku a novověku.
Jean Delumeau Knihy
18. červen 1923 – 13. leden 2020
Druhý díl úspěšné knihy o antropologii strachu v období středověku a novověku je věnován působení Satana na lidskou společnost, úzkostí před podlehnutím jeho svodů, jež duše přivádějí k zatracení, a hradbám, jež lidé těmtů útokům stavěly. Samostatné pasáže pak tvoří kapitoly o čarodějnictví a čarodějnicích, jež byly podle dobového pojetí největšími pomocnicemi Ďábla.
Hřích a strach: pocit viny na evropském Západě ve 13. až 18. století
- 722 stránek
- 26 hodin čtení
Rozbor podstaty, vývoje a společenské funkce pocitu hříchu v západní civilizaci od 13. po 18. století. Ve 14. století se duševní prožitek pronásledování spojil s mohutným pocitem viny, což zrodilo chorobnou úzkostlivost. Všeobecná úzkost odhalila v nitru každého jedince strach ze sebe sama. Strach z veškerého vnějšího světa začala provázet "hrůza z hříchu" a "utkvělá představa zatracení". Strach zplodil přehnanou pokoru. Církevní kruhy neustálým zdůrazňováním hříchu, konverze a pokání prožitek strachu dále umocňovaly. Křesťanství se stalo náboženstvím úzkosti... Z tohoto ideového východiska Delumeau zkoumá vývoj pocitu hříchu od 13. do 18. století.
Esej autora velmi podnětné a fundované práce Strach na Západě pojednává o formování se představ o ráji v prostředí západního křesťanství od pozdní antiky až po 18. století. Detailně a na základě pramenů sleduje vznik ideje ráje, jež soupeřila s ostatními eschatologickými prostředími, očistcem a peklem, črtá její prvotní tvář v podobě ráje skrytého po potopě světa na lidem nepřístupném místě na zemi, posléze pak postupnou, učeneckou transformaci ve spíše imaginární a symbolický prostor až po osvícenskou skepsi nad posmrtným životem či existencí zásvětných prostor.
Kniha Tisíc let štěstí světoznámého francouzského historika Jeana Delumeau programově navazuje na jeho monografi Dějiny ráje. Autor v ní jak na základě diskurzu teologů, tak na podkladě literárních pramenů zkoumá zrození a vývoj milenaristických a apokalyptických představ, jež ovládaly lidskou mysl od pozdní antiky až po osvícenské 18. století.
