Vlastimil Kybal Životopis
- 5. 1880 Černochov u Loun † 2. 1. 1958 Washington
Po maturitě na gymnáziu ve Slaném (1899) studoval historii a filozofii na FF UK u J. Golla, J. Pekaře, J. Šusty, V. Novotného, F. Drtiny, F. Krejčího a T. G. Masaryka; PhDr. 1904 (O učení Mistra Matěje z Janova, spis získal v r. 1905 jubilejní cenu Společnosti nauk). R. 1903 se stal asistentem historického semináře FF UK. R. 1906 studoval u E. Denise na Sorbonně, u Monoda a Révilla na Collége de France, u Bémonta na École des Hautes Études, u Sorela na École des Sciences Politiques a u Bezolda na univerzitě v Bonnu. Následují léta bádání a cenných objevů v řadě evropských archivů (Arles, Avignon, Barcelona, Bern, Curych, Janov, Milán, Mnichov, Montpellier, N^\imes, Pisa, Řím, Sienna, Simancas, Turín, Vídeň). V r. 1911 se habilitoval pro všeobecné dějiny středověku a novověku prací Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610. Kritický rozbor pramenů a literatury. V r. 1918 získal mimořádnou a 1919 řádnou profesuru. Z té doby pochází řada jeho iniciativ k reformě univerzitního studia, při nichž navazoval na myšlenky F. Drtiny. V r. 1920 začíná K. diplomatická kariéra ve službách ČSR: Do r. 1925 působí jako vyslanec v Římě, kde se s Kamilem Kroftou podílí na vytváření nových vztahů mezi ČSR a Vatikánem a Itálií. V l. 1925–27 je vyslancem v Rio de Janieru a Buenos Aires, 1927–33 v Madridu, 1935–39 je vyslancem pro Mexiko a středoamerické republiky. Přestávku 1933–35 využil ke krátkému návratu na UK. Přednášel na řadě amerických univerzit, mj. na Columbia University v New Yorku. V Knihovně kongresu USA ve Washingtonu významně přispěl k uspořádání tamější sbírky českých knih, periodik a písemností. Po únoru 1948 zůstal v americkém exilu. Byl vyznamenán velkokřížem řádu Italské koruny a velkokřížem španělského řádu Isabely Katolické. – K. manželka Ana Sanez byla mexickou akademickou malířkou.
Zabýval se dějinami středověku a novověku. Pozornost věnoval výrazným osobnostem české historie, Anežce České, Matěji z Janova, Janu Husovi ad. Klasickým dílem české husitologie je jeho třísvazkové dílo M. Jan Hus – Učení, jež začalo vznikat jako reakce na spis J. Sedláka M. Jan Hus z r. 1915. Tři svazky věnoval dějinám západní a střední Evropy v době před Bílou horou; zájem soustřeďuje především na Rudolfa II. a Jindřicha IV. O svém pojetí filozofie dějin píše ve studii Francouzská metoda historická. K české filozofii náboženství přispěl i překladem Nástinu filosofie náboženství od Augusta Sabatiera (1904). Z K. diplomatické činnosti čerpá řada jeho knih o vztazích ČSR k zemím jihoamerického kontinentu.
Bibliografie: Matěj z Janova, jeho život, spisy a učení, 1905; Jindřich IV. a Rudolf II., 1907; Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610 I–II, 1911; Arnošt Denis a Bílá hora, 1912; Svatý František z Assisi, 1913; La Cecoslovacchia e l'Italia, 1925; Jan Hus. Učení I–III, 1927–31; O Španělsku, 1928; Po československých stopách v Latinské Americe, 1935; Karel Havlíček a naše svoboda, 1941, 2. vyd. 1997; Organisace spojených národů, 1948.
Sborníky: Tvůrcové dějin II–III, 1934–35.
Čas. přísp.: Francouzská metoda historická, Novina 1908; Filius regni, ND 1915; Husův kult v osvobozeném národě, ND 1919.
Edice: Matěj z Janova: Regulae Veteris et Novi testamenti 1–4, Innsbruck 1908–13, 5. sv. (s O. Odložilíkem), 1926.
Překlady: A. Sabatier: Nástin filosofie náboženství, 1904.
J. Hrdlička: V. K. a Univerzita Karlova, 1997.