John Bowlby Knihy

Kniha Odloučení je druhým svazkem klasického díla Johna Bowlbyho, které vyšlo jako trilogie pod názvem Attachment and Loss (Vazba a ztráta). Tento druhý svazek uvedené trilogie se zabývá především problémem separační úzkosti – obavami z bezprostředního či anticipovaného odloučení, z obav vycházejících z hrozeb rodičů odloučením, či ohrožením vazby s rodiči. Bowlby zkoumá situace, ve kterých pociťujeme úzkost, a porovnává ji s výsledky podobných výzkumů u zvířat. Vyvozuje, že úzkost se pojí se zcela konkrétními elementárními situacemi – náhlým pohybem, temnotou, odloučením – které, přestože mohou být neškodné, zvyšují riziko nebezpečí. Kniha je psána pro psychology, psychiatry, pracovníky pomáhajících profesí, čtenáře se zájmem o psychologii, psychoanalýzu, zejména o teorii vazby.

Třetí díl trilogie Vazba – Odloučení – Ztráta se týká problémů žalu a zármutku a obranných procesů, jež se mohou objevit jako důsledek úzkosti a ztráty. Teorie vazby (attachment theory) Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Už v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí formuloval Bowlby základní myšlenku: „Pro duševní zdraví kojence a malého dítěte považujeme za nezbytné, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s její trvalou náhradou), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.“ Na podporu tohoto tvrzení předložil důkazy, podle nichž je možné mnohé formy neuróz a poruch osobnosti připisovat buď absenci mateřské péče, anebo přerušení vztahu dítěte a mateřské postavy. „Ztráta mateřské postavy dokáže vyvolat reakce a procesy, které stojí ve středu zájmu psychopatologie.“

Dnes již klasická kniha pojednává o procesu citového přilnutí a dokazuje, že tendence dítěte ke vztahové vazbě je instinktivní odpovědí na potřebu ochrany. Dítě vyhledává tělesnou blízkost matky nebo jiné blízké pečující osoby a projevuje svoji potřebu emočně – pláčem, křikem, úsměvem. Jako odpověď se mu dostává hlazení, kolébání, krmení, mluvení apod., čímž mu matka poskytuje péči a bezpečí a odstraňuje jeho úzkost z ohrožení. Tak vzniká tzv. bezpečná vazba. Bowlby zastává názor, že dítě, které tuto vazbu nemá, bude projevovat známky deprivace.

As author himself points out in his introduction to this seminal childcare book, to be a successful parent means a lot of very hard work. Controversial yet powerfully influential to this day, this classic collection of his lectures offers important guidelines for child rearing based on the crucial role of early relationships.

Combining ancient wisdom and spirituality with modern psychology, shaman and therapist Jo Bowlby presents a simple roadmap to wisdom and wellbeing.

The book features an unpublished seminar conducted by the author in Milan in 1985, providing unique insights into the subject matter discussed. A foreword by Kate White from the Bowlby Centre adds context, while the introduction by editor Marco Bacciagaluppi includes excerpts from previously unseen correspondence between them, enriching the reader's understanding of the author's ideas and the seminar's significance.

John Bowlby schildert Anfänge, Grundkonzepte und empirische Prüfung der Bindungstheorie. Er zeigt, wie sich seine Erkenntnisse in der Psychotherapie anwenden lassen: Die Aufarbeitung früher Bindungserfahrungen im Erwachsenenalter hilft bei der Bewältigung schwieriger Lebenssituationen und psychischer Probleme. Der Psychotherapeut übernimmt dann die Rolle der verlässlichen Basis für die Erkundung früherer Erfahrungen und Gefühle. Eltern erkennen, wie ihre eigene Bindungsgeschichte ihr Erziehungsverhalten gegenüber ihren Kindern prägt - damit leidvolle Bindungsbeziehungen nicht über Generationen weitergegeben werden.

Bindung ist ein elementares Bedürfnis, vergleichbar mit Hunger oder Sex, das schon Säuglinge an eine erwachsene Bezugsperson knüpft. Werden kleine Kinder über längere Zeit von ihrer Bezugsperson getrennt, erleiden sie schwere psychische Schäden: von chronischer Trauer und Depression bis zur völligen Apathie, von Aggression bis zur Delinquenz. In seinem Grundlagenwerk stellt John Bowlby ausführlich seine Theorie dar. Jeder Einzelband ist einem thematischen Schwerpunkt gewidmet. Bowlby beobachtete Kinder, die nach dem Zweiten Weltkrieg von ihren Eltern z. B. bei Krankenhausaufenthalten getrennt wurden oder die in Waisenhäusern ohne feste Bezugsperson aufwuchsen. Aus diesen Forschungsergebnissen leitete er therapeutische Maßnahmen ab, um die Kinder in ihrer Entwicklung zu fördern.

John Bowlbys Werk über die Bindungstheorie gehört zu den Klassikern der Psychologie. Seine Untersuchungen aus den 1960er Jahren sind wegbereitend und Ausgangspunkt für viele neuere psychologische Forschungen. Bindung, das heißt die sichere Beziehung zur Mutter, zum Vater oder zu einer anderen Bezugsperson, ist ein grundlegendes menschliches Motiv. Sie prägt den Menschen bis ins Erwachsenenalter und ist mitverantwortlich für die Gestaltung aller späteren Beziehungen. In dem Band „Trennung“ behandelt John Bowlby u. a. folgende Fragen: Welche Auswirkungen hat die Trennung von der Bezugsperson auf das Kleinkind? Wie äußert sich der damit verbundene Schmerz? Welche Folgen hat diese im Kindesalter erlittene Trennung für den Erwachsenen? Die Antworten Bowlbys geben allen PsychologInnen, ÄrztInnen und SozialpädagogInnen eine wichtige Hilfestellung für ihre tägliche Berufspraxis. Deutsche Übersetzung der Originalausgabe „Attachment and Loss, Volume 2: Separation – Anxiety and Anger“, The Tavistock Institute of Human Relations, 1973.

Kurztext Bindung ist ein elementares Bedürfnis, vergleichbar mit Hunger oder Sex, das schon Säuglinge an eine erwachsene Bezugsperson knüpft. Werden kleine Kinder über längere Zeit von ihrer Bezugsperson getrennt, erleiden sie schwere psychische Schäden: von chronischer Trauer und Depression bis zur völligen Apathie, von Aggression bis zur Delinquenz. In seinem Grundlagenwerk stellt John Bowlby ausführlich seine Theorie dar. Jeder Einzelband ist einem thematischen Schwerpunkt gewidmet. Bowlby beobachtete Kinder, die nach dem Zweiten Weltkrieg von ihren Eltern z. B. bei Krankenhausaufenthalten getrennt wurden oder die in Waisenhäusern ohne feste Bezugsperson aufwuchsen. Aus diesen Forschungsergebnissen leitete er therapeutische Maßnahmen ab, um die Kinder in ihrer Entwicklung zu fördern.