Francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) ve svých Vyznáních, která představují mezník v literatuře, odhaluje svou pravou povahu. I přes více než dvě stě padesát let od svého vzniku tato kniha stále fascinuje čtenáře po celém světě. Považována za počátek moderní autobiografie, vypráví autor román svého života, evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy a zpytuje svůj citový život, včetně intimních a choulostivých témat. Jeho cílem není popisovat vnější události, ale napsat „dějiny své duše“ a přiblížit čtenářům své nitro. Rousseau je prvním moderním evropským autorem, který prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem. V jeho autobiografii se odráží přesvědčení o významu individuální existence, která si zaslouží literární zpracování. Na rozdíl od Augustina, jehož život je exemplární cestou k Bohu, Rousseau se zaměřuje na otevřené líčení vlastního života a zúčtování s ním, přičemž se neustále ptá: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce, i když chronologická, je založena na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou pouhým vyprávěním, ale snahou o vynalezení vlastního já. Po téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších děl světové literatury, doplněné fundovaným doslovem Josefa Fulky.
