Antonín Kříž Knihy

Tento ATLAS podává na přehledných mapách podrobný a názorný portrét Země. Pomocí vhodných měřítek, zaručujících velkou míru vzájemné srovnatelnosti map, jsou jasně znázorněny jak rozmanité struktury reliéfu, tak kulturně krajinné prvky a sídla, hranice a dopravní cesty. ATLAS umožňuje optimální orientaci po celém světě. Do ATLASU jsou důsledně zapracovány neustálé proměny historickopolitických struktur. Kartografie je maximálně aktualizovaná a zachycuje už i hranice uvnitř Společenství nezávislých států a změny v Jugoslávii. Podrobný obsah, četné mapové přehledy a obsáhlý rejstřík s více než 110. 000 hesly poskytují mnohostranný přístup k obsahu díla. Aktuální ATLAS a moderní portrét naší planety vyžadují stále více základních vědomostí o vzniku Země, o koloběhu přírody a o přírodních fenoménech, o rozmanitých tvarech povrchu, o velkých ekosystémech a jejich přírodním vybavení. Obsáhlá textová část s brilantními kresbami a skicami, doplněnými často fotografiemi, srozumitelně vysvětluje mnohdy velmi komplexní souvislosti. Stavba Země, vznik horstev, doby ledové, ozónová vrstva, skleníkový efekt, uragány, ekosystém deštného lesa jsou jen příklady obsahové šíře této velké kapitoly ATLASU.

Druhý po staletí nejčtenější Aristotelův spis se svým výkladem života v obci a jeho předpokladů, druhů soužití dle jednotlivých ústav, jejich proměn a podmínek jejich existence řadí ke klasickým dílům politické a sociální filozofie, politologie a k analýzám přirozeného světa člověka. Jedná se o kapesní vydání bez příloh.

Etika Níkomachova je klasickým dílem filosofické etiky. Poprvé systematicky probírá otázku ctnostného jednání, uměřenosti a nezdrženlivosti, spravedlnosti, úmyslnosti a dobrovolnosti, slasti a blaženosti. Kniha je proto základním pramenem pro filosofy, právníky, psychology, ekonomy, teology. Orientaci v knize usnadní připojené přehledy a rejstříky. Rejstřík jmenný a věcný, přehled základních pojmů, analogií a přirovnání, bibliografie, seznam citovaných míst.

Jako filosofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné, ale ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání. Poetika přináší základní Aristotelovy myšlenky k dramatickému umění, jeho srovnání s epickým básnictvím a dějepisectvím; je pramenem k počátkům řeckého divadla.

Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.

Třetí vydání, v Nakladatelství Petr Rezek druhé. Jedná se o kapesní verzi, která postrádá přílohy obsažené ve vydání z roku 2003.

Aristotelova koncepce vědy si uchovala platnost až do pol. 19. stol., kdy ji upřesnily objevy a poučky neeuklidovské geometrie, teorie množin a moderní formální logiky. První kniha Druhých analytik vytvářela metodologii deduktivní výstavby každé vědy, druhá definici a učení o čtyřech příčinách. Neomezily se tedy na aplikaci sylogistiky v oblasti vědy. Charakterizují vědu, důkazové řetězce, předpoklady vědeckého důkazu a obecné i specifické axiómy.

Tato kniha je věnována podivuhodnému vztahu mezi člověkem a kamenem od nejstarších dob do současnosti. Vysvětluje, proč je některý šedý, jiný červený, proč je jeden lehký, druhý těžký, jeden tvrdý, druhý měkký. Objasňuje, proč si některé kameny člověk oblíbil, k čemu mu slouží.Sleduje vývoj od nejprostších kamenných nástrojů až k velkolepým kamenným architektonickým, sochařským a šperkařským dílům.

Centrálním tématem "O vyjadřování" je logos apofantikos. Ten je řečí, která je způsobilá buď k pravdě (aléthes) nebo nepravdě (pseudos). Ovšem ne každá řeč, jež nese význam (logos sémantikos), je kompetentní k pravdě a nepravdě. Apofantický logos se tak ukazuje být výlučným místempravdy. Nejenže však v tomto pojetí traduje apofantický logos napříč dějinami logiky a západního myšlení vůbec, navíc se právě v tomto pojetí stává předmětem kritiky. Byl to pak především Heidegger, kdo se pokusil ukázat, že logos apofantikos není výlučně místem pravdy, ale že je to povaha pravdy, která apofantický logos umožňuje. V "Peri herméneiás" vypracovaný charakter a struktura apofantického logu je tak předmětem živého filosofického zájmu dodnes.