Petr Uhl Pořadí knih

Petr Uhl byl klíčovou postavou československého disentu. První zatčení v roce 1969 souviselo s jeho aktivitou v Hnutí revoluční mládeže, které reagovalo na západní studentská hnutí. Normalizační režim zahájil represivní procesy proti levicově orientovaným mladým lidem, přičemž Uhl dostal čtyři roky vězení. Po propuštění se stal jedním z tvůrců Charty 77, vydával její neoficiální věstník a spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Za tuto činnost byl opět odsouzen, tentokrát na pět let, ale ani to ho neodradilo od boje proti diktatuře. Po návratu z vězení pokračoval ve vydávání „Infochů“ a angažoval se ve Východoevropské informační agentuře. Kniha obsahuje výběr textů z let 1969-1989, které shrnují myšlenkový vývoj Hnutí revoluční mládeže, Program společenské samosprávy a klíčové Uhlovy texty z éry Charty 77. Tyto dokumenty jsou významné pro dějiny opozice proti komunistickému režimu a přispívají k levicové kritice komunistických diktatur. Tento proud byl po roce 1989 opomíjen, ale je nezbytný pro pochopení našich nejnovějších dějin a vyrovnání se s dědictvím komunistického režimu. Kniha se snaží zaplnit mezery v našich dějinách a politickém myšlení.

Dělal jsem, co jsem považoval za správné Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě. Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jež nemilosrdně trestala jeho neoblomnou zásadovost, urputnou snahu po zlepšování společnosti a osobní statečnost.

Pohled bývalého disidenta na vývoj společnosti z právního hlediska od počátku normalizace po současný stav. Syntézu historicko-politického výkladu a vzpomínek aktivního účastníka událostí tohoto období (např. první normalizační politické procesy, aktivity Charty 77, 17. listopad 1989) doplňují názory na aktuální společenskou problematiku (např. romská otázka, lustrace, situace v soudnictví).

Klíčová práce doplňující pohled na dějiny první poloviny 20. století o důležitý rozměr. Vychází u nás poprvé od roku 1937, doplněná doslovem P. Uhla.

Tímto sborníkem o československém vězeňství, který Charta 77 sestavila v polovině osmdesátých let a okomentovala svým stanoviskem, chceme přispět k odtabuizování jedné jen zdánlivě okrajové oblasti našeho moderního života. O oprávněnosti takového edičního činu nás přesvědčovaly události před i po vyhlášení amnestie prezidentem republiky, kdy otázka vězeňství získala nebývalou publicitu a pozornost a kdy byla obnažena naprostá nepřipravenost veřejnosti, včetně sdělovacích prostředků, na konfrontaci s touto problematikou. Příspěvky jsou rozdílného charakteru, některé představují autentický popis často otřesných poměrů. Čtenář si zajisté často položí otázku, jak je něco takového v naší civilizované společnosti možné. Odpověď ale najde v dalších příspěvcích, neboť zvláštní význam sborníku spočívá v tom, že někteří autoři a především sestavovatelé nabízejí analýzu stavu československého vězeňství a ukazují cesty k jeho nápravě...

Čtivá a s vtipem psaná kniha o systému moci v SSSR a u nás na konci 60. a 80. let. S využitím samizdatových sborníků a dochované pozůstalosti Milana Hübla sestavila Eliška Skřenková, předmluvu napsal Ing. Petr Uhl, doslov doc. PhDr. Miloš Hájek, DrSc. Fotografie pořídili fotoreportéři ČTK.

Program společenské samosprávy není jen názorem vyhraněné opoziční skupiny. své názory jsme konfrontovali s mnoha jinými opozičními proudy i s názory jen potenciálně opozičních i neopozičních občanů a byli jsme otevřeni i podstatným úpravám myšlenkových schémat, když se jejich konstrukce zdála neospravedlnitelnou.