Giovanni Arpino Knihy

Próza inspirovaná mnichovským mistrovstvím světa ve fotbale v roce 1974 se zamýšlí nad psychologií hráčů, trenérů i fanoušků. Hrdina románu Arp se pohybuje mezi účastníky mistrovství od fanoušků a trenérů po hráče a kolegy novináře. Autor si bere na mušku nejen zprůmyslnění tohotosportu, ale i psychický nátlak na reprezentativní mužstvo, primadonství hráčů. V řadě postav se objevují významní italští fotbaloví hráči.

Příběh mladé manželské dvojice z pera soudobého italského spisovatele (narozen 1927). S bystrým smyslem pro psychologii postav i děje jsou v něm stejně přesvědčivě postiženy jak růst a upevňování třídního uvědomění dělníka Uga uprostřed příprav k volbám v roce 1953, tak duševní pochody jeho manželky, která i v radostném očekávání příchodu děcka chápe ideály svého muže i jeho boj o nový, lepší svět a hrdě se k nim hlásí.

Umělecky zatím nejdokonalejší román italského neorealisty (nar. 1927) hledá nový pohled na nenové, ale stále ještě zajímající téma citových problémů jeptišky. Aktivním činitelem je tu mladičká novicka, která šla do kláštera jen proto, že se jí to zdálo pro tu chvíli nejvýhodnější. Sama dodá odvahu k seznámení čtyřicetiletému účetnímu, utopenému v jednotvárnosti života, a svým životním elánem jej přiměje k vyvinutí aktivity, k níž by se jinak při své vrozené plachosti nikdy neodhodlal.

Vydání souborného malířského díla Rembrandta van Rijn /1606-1669/ z edice Klasikové umění milánského nakladatelství Rizzoli.

Two soldiers travel across Italy at the height of summer: one is blind, graceful, gleefully vicious and wears a prosthetic arm; the other, 20 years his junior, is his guide. But as the men drink their way through the bars and brothels of Genoa, Rome and Naples, just who is guiding who?

"...Mistico, alchimista, esoterico, e insieme gretto, sudicio e volgare. Queste le parole che sottendono il mondo disegnato da Brueghel. Un mondo laico, che celebra raramente la divinità, e quando lo fa la pone nello spazio del quadro in subordine alla stessa Natura e spesso nascosta e confusa nel brulicare di una folla indifferente. Brueghel non è un pittore di chiese o di altari o di luoghi di rappresentanza ufficiale. Dipinge un mondo contadino, analiticamente osservato fino al più imbarazzante particolare anatomico, e lo fa con un occhio né paterno, né sentenzioso, né compassionevole: ciò che guida il suo pennello è forse una curiosità per le cose umane, per la sconfitta di un'umanità in fondo sempre bestiale è miseramente perdente, anche quando alza la testa verso Dio immaginandomi di poterne condividere il domicilio nei Cieli, come avviene in uno dei quadri più noti del pittore, la Torre di Babele. Qui un'umanità rimpicciolita nella propria impotenza si affanna nella costruzione della torre voluta dal re Nembrot, dalla vanità dell'uomo che sfida Dio dimenticando i suoi limiti tutti profondamente fisici, terreni. L'uomo come animale della Terrra. ..." (Dal saggio di Pietro Allegretti)

V románe problém morálky autor neopúšťa, volí si ešte ostrejší pohľad, tentoraz na morálny profil robotníkov, komunistov, ktorí nielen dobre poznajú zásady komunistickej morálky, ale pokladajú seba za politicky aj morálne vyspelejších jedincov, než sú ostatní robotníci, ktorých obviňujúz malomeštiactva.