Yves Congar Životopis
8. duben 1904 – 22. červen 1995
Francouzský dominikánský kněz, který se stal jedním z nejvlivnějších teologů 20. století v oblasti římskokatolické církve a ekumenismu.
Yves Maria Congar, nejmladší z pěti bratří, se narodil 13. dubna 1904 v severní Francii, v Sedanu, v rodině, která patřila ke střední vrstvě. Vstoupil do dominikánského řádu a složil v něm sliby 7. prosince 1925, Na kněze byl vysvěcen 25. července 1930. Své poslání teologa dával stále do služeb lidu. Byl průkopníkem katolického ekumenismu a skoro všech reforem 2. vatikánského koncilu. Stejně jako Jean Daniélou, Henri de Lubac a Hans Urs von Balthasar byl odsunut na okraj a stíhán tresty v letech mezi 1947 a 1956. Bylo mu odňato právo vyučovat, jeho spisy byly zabaveny a byl poslán do "vyhnanství" do Jeruzaléma a do Cambridge. Přesto zůstal stále loajální a poslušný, nikdy veřejně nekritizoval hierarchii. V oné "době trpělivosti" dále studoval a pracoval. Obzvláště vynikl svými ekumenickými snahami. Jan XXIII. jej plně rehabilitoval a povolal ho jako teologického poradce na koncil. Jeho nejdůležitější spisy jsou "La Tradition et les traditions", "Pour une théologie du laïcat", "Vraie et fausse réforme dans l´Église". Zejména jeho kniha "Za církev sloužící a chudou", vydaná poprvé v roce 1963, zvlášť silně ovlivnila učení koncilu a celá zrcadlí jeho ducha. Za své služby a věrnost církvi byl jmenován kardinálem. Zemřel 22. června 1995 v Paříži v domově invalidů, kde strávil stižen sklerozou multiplex posledních devět let svého života.