Lubomír Nakládal

Pochází ze selské rodiny. 1937 začal studovat na gymnáziu v Prostějově, 1941 přešel na Vyšší hospodářskou školu v Olomouci (mat. 1945). Pracoval jako zemědělec: zprvu jako soukromý rolník, od 1952 v Jednotném zemědělském družstvu Olšany u Prostějova, od 1976 v Jednotném zemědělském družstvu ve Vrbátkách. Publikovat začal 1968 v prostějovské Stráži lidu, dále přispíval do novin a časopisů: Mladá fronta, Lidová demokracie, Nová svoboda (Ostrava), Štafeta (Prostějov), Rovnost, Host do domu, Naše rodina, Obroda, Naše politika a Český bratr. Překládal rovněž z polštiny, je autorem rozhlasových pásem z polské poezie a příspěvků v polských periodikách. Převážná většina Nakládalových povídek je tematicky spjatá s životem na vesnici a má velmi prostý děj, který lze často chápat jako metaforickou zkratku obecného lidského údělu, vnímaného prizmatem křesťanské víry. Postavy jeho povídek jsou zachycovány v mezních okamžicích života, kdy si uvědomují blízkost smrti a bilancují své životní prohry i vítězství. Snaha o postižení atmosféry, vykreslení určitého psychologického stavu a silně lyrizovaný jazyk dokazují Nakládalovo vědomé navazování na prozaickou tvorbu Jana Čepa. Povídky pro mládež (Zůstaň, jsi krásná) jsou situovány do období nacistické okupace; jejich mladí hrdinové hledají smysl života v lásce, která je jim protiváhou válečné nelidskosti. – Jako překladatel Nakládal soustředil svou pozornost zejména na polskou katolicky orientovanou prózu.