Arthur Omre

Arthur Omre (17. prosince 1887, Brunlanes – 16. srpna 1967, Porsgrunn) byl norský spisovatel. Omre prožil mládí jako námořník. Roku 1908 získal na škole v Horten vysokoškolské technické vzdělání a pracoval jako konstruktér ve městě Rjukan, pak v Německu a nakonec v New Yorku a v Clevelandu.. V USA začal také anglicky psát články do novin. Do Norska se vrátil roku 1914 a pracoval u firmy Thunes v Christianii rovněž jako konstruktér. O rok později se oženill a otevřel si vlastní podnik. Ten však roku 1922 zbankrotoval, Omre se postupně začal dopouštět kriminálních činů a byl dokonce osmnáct měsíců ve vězení za podvody, krádeže a pašování. Propuštěn byl v roce 1935 a v tom samém roce debutoval jako spisovatel částečně autobiografickým románem Smuglere (Pašeráci) o lidech , kteří se dostali do rozporu se zákonem. Roku 1936 vydal Omre jeho pokračování, román Flukten (Útěk) s tématem útěku z vězení a snahou o návrat do společnosti, za který získal literární cenu Gyldendals legat. Podobnou problematiku zločinu a trestu řeší i romány Sukkens bro (1937, Most vzdechů) a Kristinus Bergman (1938), které mu rovněž přinesly všeobecné uznání. Poté následovaly milostné romány Intermesso (1939, Intermezzo) a Harmoni (1941, Harmonie) a především kafkovský román Det onde øie (1940, Zlé oko ) o geniálním vědci, který propadá šílenství.

Kromě románů psal Omre také divadelní hry, pozoruhodné realistické i absurdní novely a povídky o kriminálnících, lidech na šikmé ploše, tulácích a světoběžnících, ale také milostné příběhy s mysticiózními ženami. Jeho styl je většinou střízlivý a věcný s přesně stupňovaným napětím.

Česky vyšel román Intermezzo (1942) a výbor povídek Zázračný kufr a jiné povídky, obsahující povídky Posedlost, Zatracený kůň, Zázračný kufr, Hráč, Ta pravá, Útěk, Blažený neklid, Pozdní léto, Pes a Pustá zem.