Od poloviny 19. století se v českých zemích a celé habsburské monarchii formovala společnost založená na občanských právech a kapitalistických vztazích, což vedlo k národním hnutím a významným hospodářským změnám. Dosavadní česká historiografie se zaměřovala na národní emancipaci a městské prostředí. Tato kniha zkoumá společenskou transformaci a konflikty z pohledu venkova. Zrušení poddanství a zavedení obecní samosprávy přineslo do rurálního prostředí nové impulzy. Městští inteligenti a úředníci přinesli návyky občanského života a národního aktivismu, na které navázali místní jednotlivci. Venkov se probouzel z poddanství, letargie a fatalismu, a díky obecným školám se zvyšovala gramotnost. V tomto období došlo k propojování venkova s městským prostředím hospodářsky, kulturně i politicky. Vznikly desítky záložen a spolků, a politizace venkova se stala součástí modernizace společnosti. Obyvatelé se více zapojovali do veřejného dění a identifikovali se s politickými idejemi a osobnostmi. Politizace, podpořená národními hnutími, souvisela s demokratizací politického systému a vytvářela novou hierarchii vztahů, do níž se snažili zasahovat i tradiční držitelé moci, jako církev a velcí pozemkoví vlastníci.
