Ko Un

Ko Un, nejvýznamnější současný korejský básník, se narodil v Kunsanu roku 1933, kdy byla Korea pod nadvládou Japonska. V mládí toužil být „japonským císařem„, později se moudře rozhodl stát „malomocným básníkem“ po vzoru Han Ha-una. Allen Ginsberg v Ko Unovi viděl „buddhistického znalce, vášnivého politického volnomyšlenkáře a přírodozpytného historika“.

Poezii začal psát v roce 1945, během korejské války se stal praktikujícím buddhistou, putoval zemí, meditoval a žil z milodarů. V roce 1963 buddhistickou komunitu opustil a po několika duševních krizích se počátkem sedmdesátých letech zapojil do zdánlivě nekonečného boje za lidská práva v Koreji, jehož výsledkem bylo nejen jeho zatčení, ale i kniha básní Květy chvíle.

V roce 1997 vycestoval Ko do Tibetu a strávil čtyřicet dní v himálajských horách. Následovala státem povolená cesta do Severní Korey a poté roční pobyt na Harvardu v roce 1998.

Když v roce 2000 Kim Dae-Jung započal s tzv. sluneční politikou sbližování Koreí a přijel jako první jihokorejský prezident na mírové rozhovory do Severní Korey, doprovázel jej právě Ko Un.

Ko Un je živelným autorem rozsáhlého díla, jež zahrnuje padesát sbírek básní, které jejich autor píše, jako by je dýchal.

„Jestli někdo po mé smrti otevře můj hrob, nenajde ho plný kostí, ale básní, které jsem tam potmě napsal. Jsem až příliš posedlý poezií?“

V letech 2002, 2004 a 2007 se o Ko Unovi hovořilo jako o laureátovi Nobelovy ceny za literaturu. Nakladatelství Mladá Fronta mu vydalo v roce 2005 do češtiny přeloženou sbírku básní Květy okamžiku v překladu Miriam Löwensteinové.

Ko Un žije od roku 1982 v Ansongu v Jižní Koreji.