Luděk Zenkl

Narozen 5.5.1926 v Táboře. Hudební pedagog, muzikolog, kritik, organizátor. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti (maturita 1945) a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (obor ruština – hudební výchova). Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů (Belgie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, SSSR). Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti (PaedDr. – 1953). Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové (1961/62) a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 (v roce 1969 zde dokončil kandidátskou disertaci Temperované a čisté ladění v evropské hudbě v 19. a 20. století, na jejímž základě získal titul CSc.). Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem (Praha 1971). V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval (1991) a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostravské Pedagogické fakulty. Zasedal v mnoha odborných grémiích jako člen vědeckých rad a předseda habilitačních a jmenovacích profesorských komisí i oborové rady pro Hudební teorii a pedagogiku Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a jako školitel se věnoval vědecké výchově mnoha doktorandů a vědeckých pracovníků.

Luděk Zenkl vždy podporoval modernizační úsilí v oblasti hudební výchovy a v přípravě uči­telů. Prosazoval zásadu, že učitel hudební výchovy musí především vést aktivní hudební činnosti žáků, a proto v jeho studiu preferoval mimo jiné zvláště sbormistrovskou průpravu a hudební projevy i na veřejnosti.

Již za svého působení na olomoucké univerzitě se Zenkl věnoval problematice sociologie hudebního života českých měst. Velkou aktivitu také projevoval na poli hudební kritiky a popularizace. V letech 1976–91 vyšly celkem v osmi (resp. třech) vydáních jeho dvě významné učebnice ABC hudební nauky a ABC hudebních forem, předtím četné vysokoškolské učební texty, desítky studií a statí ve sbornících a odborných časopisech. Kritiky operních představení a koncertů publikoval spolu s popularizačními články v denním tisku i v časopisech Hudební rozhledy, Opus musicum, Estetická výchova, Hudební výchova, Hudební nástroje, Kulturní měsíčník aj. Pravidelně se aktivně zúčastňoval významných muzikolo­gických i hudebně pedagogických konferencí u nás i v zahraničí (Musica viva in schola, Janáčkiana, semináře při olomouckých Svátcích písní, nitranské a prešovské konference, kongresy ISME v Budapešti, Varšavě, Bristolu ap.).