René Laurentin Pořadí knih

Pojednání o Panně Marii vzniklo na počátku padesátých let, tedy těsně po prohlášení dogmatu o Mariině nanebevzetí. Téměř vzápětí následovala další vydání a nespočet překladů do celé řady jazyků. Čtenář této knihy však nesmí podlehnout dojmu, že už nemusí číst nic jiného a že dnešní katolická mariologie je přesně taková, s jakou se setkává v Laurentinově „Pojednání“. Kvalitu díla prověřil čas a nebývalý ohlas. Jedná se o dílo veskrze předkoncilní, které však odolává zubu času. Tajemství jeho úspěchu tkví nejen ve šťastném propojení vědecké solidnosti, jasnosti a stručnosti pojednání, ale zároveň v jeho metodě. Autorův výklad se již v padesátých letech nápadně podobá metodám, které požaduje Druhý vatikánský koncil, a ubírá se směrem, ve kterém pak pokoncilní mariologie pokračuje. Dílo dnes již vpravdě klasické se tedy konečně dostává do rukou i českým čtenářům... (z úvodu)

Dne 16. dubna 1879 umírala v klášteře svatého Gildarda v Nevers sestra Marie Bernarda Soubirousová. Tato kniha vypráví příběh jejího života. Za toto dílo vděčíme jednomu z nejlepších současných znalců historie Lurd. Otec René Laurentin věnoval asi dvacet svazků vědeckému studiu událostí, které se zde odehrály. Na stránkách tohoto spisu dal k dispozici všechno bohatství a všechnu závažnost této dokumentace. V jeho vyprávění není žádná romantika. Jména, fakta a rozhovory jsou až úzkostlivě vybrány z dokladů, které autor kriticky prostudoval, takže jsou vyloučeny jakékoli výmysly. Zkrátka, kniha zaslouží, aby byla čtena, neboť se v ní setkáváme s pravou Bernadetou, s jejím skutečným jednáním a s jejími slovy,a její život může být pro nás poučný.

Pojednání o Panně Marii vzniklo na počátku padesátých let, tedy těsně po prohlášení dogmatu o Mariině nanebevzetí. Téměř vzápětí následovala další vydání a nespočet překladů do celé řady jazyků. Čtenář této knihy však nesmí podlehnout dojmu, že už nemusí číst nic jiného a že dnešní katolická mariologie je přesně taková, s jakou se setkává v Laurentinově „Pojednání“. Kvalitu díla prověřil čas a nebývalý ohlas. Jedná se o dílo veskrze předkoncilní, které však odolává zubu času. Tajemství jeho úspěchu tkví nejen ve šťastném propojení vědecké solidnosti, jasnosti a stručnosti pojednání, ale zároveň v jeho metodě. Autorův výklad se již v padesátých letech nápadně podobá metodám, které požaduje Druhý vatikánský koncil, a ubírá se směrem, ve kterém pak pokoncilní mariologie pokračuje. Dílo dnes již vpravdě klasické se tedy konečně dostává do rukou i českým čtenářům.