Jacinto Verdaguer Knihy
Jacint Verdaguer je považován za jednoho z největších katalánských básníků, jehož dílo je úzce spjato s národním obrozením Renaixença. Jeho poezie čerpá z hlubokých náboženských a národních motivů, přičemž mistrně využívá lyrický jazyk a epické formy. Verdaguerův styl je charakteristický svou emocionální silou a schopností zachytit ducha své doby. Díky svým lyrickým a epickým básním si získal uznání jako "princ katalánských básníků".
Květy Mariiny
- 185 stránek
- 7 hodin čtení
Májové poesie této knihy jsou shrnuty do třech kytic: Květiny, Písně a Idyly. Chcete-li, máte na každý den měsíce máje jeden květ. Některé z Písní, díky perutím prostého a nadšeného nápěvu, prolétly skoro všechen lid katalánský. A Idyly z nedostatku vlastní zásluhy mají tu, že jsoumariánskými; a ta není malá dnešní doby, kdy poesie nevznáší se již vzhůru ke slunci jako orlové, ale klesá až dolů k zemi jako koroptve. Přeložil s úvodem a poznámkami Sigismund Bouška.
Atlantis
- 221 stránek
- 8 hodin čtení
Atlantis is a majestic, epic poem and a lasting jewel of Catalan literary tradition. With a colossal architecture and a descriptive power that creates memorable passages of prodigious beauty - the vision of the garden of the Hesperides and the dream of Queen Isabel are just some examples - this poem was the winner of the Jocs Florals in 1877, the forging work of the modern Catalan literary language, and earned Verdaguer literary recognition in and outside of Catalonia.
Canigó
- 254 stránek
- 9 hodin čtení
Les millors obres de la literatura catalana - 6: L'Atlàntida
- 160 stránek
- 6 hodin čtení
L'Atlàntida (1877) és un poema de Jacint Verdaguer format per 10 cants, una introducció i una conclusió, que narra les peripècies d'Heracles per Ibèria, l'enfonsament del continent dels atlants, la creació del Mar Mediterrani i el final descobriment de les Amèriques. En la introducció narra com Colom, encara jove, després d'un naufragi arriba a les costes peninsulars i un ermità li explica la història de l'enfonsament de l'Atlàntida. La conclusió del poema inclou el pressentiment de Colom de la futura descoberta d'Amèrica.
