Miguel de Unamuno byl významným španělským modernistickým spisovatelem, který mistrovsky propojoval eseje, romány, poezii a divadlo a rozostřoval tak hranice mezi žánry. Jeho dílo se zabývá hlubokými filozofickými otázkami, zkoumá podstatu lidské existence, víru a pochybnosti. Unamuno se ve své tvorbě často zaměřoval na vnitřní konflikty a existenciální dilemata svých postav. Jeho jedinečný styl a intelektuální hloubka z něj činí klíčovou postavu španělské literatury 20. století.
Podstata tohoto ideového pojetí spočívá v náboženském přístupu ke světu, který určitou myšlenku postupným rozvíjením dostává do niterného rozporu. Méně významné (ale zajímavé) dílo výrazné osobnosti španělského duchovního prostředí. Tematicky různorodé eseje španělského spisovatele a filozofa přibližují českému čtenáři autorovo pojetí "náboženské dialektiky".
V tomto svém románu předvedl proslulý španělský filosof a spisovatel v ústřední postavě dona Augusta Péreze, „muže s duší utkanou ze snových mlžin vlastních i cizích“, onen existenční typ, u něhož rozum bez jakékoli dávky vůle a citu je schopen způsobit pouze pochyby o svém bytí atragikomickou frašku namísto v plném smyslu slova prožitého, a tím hodnotově potvrzeného života. Autor tu opět jedinečně exponuje svůj pocitový problém, vycházející z voluntarismu a lidské konečnosti.
Meditace španělského filozofa na téma smyslu lidského života, umění a náboženství.
Don Manuel je obrazem rozporuplnosti lidské povahy - je to kněz, mluvící a jednající jako světec, ale sám nevěřící v pravdivost náboženských doktrín. Jedinou útěchou je pro něho kněžská činnost, která ho jednak odvádí od pochybností, jednak mu dává možnost přinášet úlevu těm, kteří věří. Stále hledá cestu mezi náboženskou vírou a ateismem a nalézá jí ve vědomí, že lidé potřebují k životu něco, co jim dává naději a že tedy za těchto okolností i náboženství splňuje svůj účel. Filozoficky laděná novela španělského myslitele a esejisty pojednává formou nalezeného textu o životě světce, který zápolí se svými pochybnostmi.
Novela o lidské závisti a nenávisti je parafrází biblického příběhu Kaina a Ábela. Příběh dvou přátel z dětství, malíře a lékaře. Lékař Joaquín závidí příteli jeho ženu a umělecké úspěchy a nenávistná závist, za niž se hluboce stydí, mu působí celoživotní utrpení a ústí ve ztrátu vlastní identity.
Povídka o vztahu krásné Julie a egoistického Alexandra, který je přemožen láskou své ženy
(Štyri príkladné novely) Štyri novely pod názvom: V zrkadle života a smrti. Protagonistov próz, ktoré sám autor nazval „krátkymi románmi a či dlhými poviedkami“, spája bytostná túžba po autentickom živote a sebarealizácii. Carolina z „Markíza z Lumbríe“ je posadnutá materinským pudom, Alejandro Gómez z románu „To je chlap“ v zanovitom voluntarizme zničí vlastnú ženu i seba, neveriaci kňaz z románu „Svatý Manuel Dobrý, mučeník“ sa uskutočňuje v komunikácii s veriacimi, ktorým ponecháva ilúziu viery, aby v ich spáse našiel zmysel vlastného života. Protipólom týchto postáv, prežívajúcich tragický životný pocit, je Emeterio z „Bohatého chudáka“, stelesňujúci komický pocit života a uskutočňujúci sa vo svojom neautentickom, úbohom živote iba v snoch.
