Emanuel Frinta Knihy

Barvitý příběh tří holandských chlapců, kteří se vydávají na dobrodružnou pouť s lodí Východoindické společnosti do neznámé země podivuhodných zvířat, koření a tajuplných lidí.

Kniha povídek od autora románu Kámen a bolest, v novém vydání.

Rozsáhlá románová freska zachycuje na pozadí skandálů v naftařském průmyslu v jižní Kalifornii na počátku dvacátých let a na pozadí tamních dělnických bojů zápas nezávislého naftového magnáta s naftařskými monopoly. Jestliže tento magnát, selfmademan, který začínal jako kočí, představuje dobromyslného talentovaného podnikatele, jeho syn, který má po otci podnik převzít, má přes svého přítele mnohem blíže k problematice vykořisťovaných dělníků a usiluje o zlepšení jejich pracovních podmínek. Románový dokument (kniha vyšla poprvé r. 1927) vytváří jako celek pravdivý obraz života v jižní Kalifornii, jak jej autor za svého jedenáctiletého pobytu viděl.

Tvorba Emanuela Frinty upadla bohužel v zapomenutí, přesto patřil v meziválečném období k významným představitelům českého neoklasicismu. Jako absolvent pražské Akademie, se specializoval na nádhernou kresebnou linii a zachycoval své zásadní téma - ženu, a to jak v aktu, tak v portrétech a figurálních skupinách. Od konce 30. let 20. století se jeho zájem přesunul na kresebné studie inspirované tanečním pohybem, zejména neklasickými technikami moderního tance. Během této doby pravidelně vystavoval. Malbě a grafice se věnoval jen příležitostně, avšak jeho výtvarná práce pro knihy byla zásadní. Vynikl jako tvůrce obálek, ilustračních doprovodů a typograf. Podílel se na úpravě více než 170 knižních titulů v předních nakladatelstvích a byl prvním ředitelem prodejny Krásné jizby Družstevní práce. Po roce 1948, kdy jeho tvorba nevyhovovala ideologickým nárokům nového režimu, se uzavřel do vlastního světa a jeho dílo vymizelo z veřejného povědomí. Až na přelomu 80. a 90. let 20. století jeho práci připomněla Hana Rousová na výstavě českého neoklasicismu.

Román je čtvrtým oddílem velkého protiválečného cyklu, přestavovaného knihami "Mladá žena z r. 1914", "Výchova před Verdunem", "Spor o seržanta Gríšu", v němž autor podal obraz německé společnosti a armády v průběhu I. svět. války. V tomto svazku autor zachycuje poslední období světové války na východní frontě-zejména průběh r. 1918, kdy německá vojska využila zeslabeného revolučního Ruska a obsadila Ukrajinu, Bílou Rus a pobaltské země, kde všude nastolila své vlády. Do této doby a tohoto prostředí je zasazen příběh mladého, statečného a přímého německého důstojníka hejtmana Winfrieda. Svým příchodem do Vrchního velitelství východní fronty se dostal přímo do ohniska intrik a sporů saských a bavorských princů o litevský trůn. Zásluhou snoubenky Barbary a její přítelkyně Žofie, ošetřovatelka vojenského lazaretu, které se ho snaží přimět, aby službu pruskému dvoru zaměnil za službu německému národu, konečně také po útrapách, které zažil, když byl omylem zatčen a zařazen do pracovního tábora, poznával pomalu nezákonitosti a násilí, skryté pod zevním zdáním práva.

2. část románového cyklu Velká válka bílých mužů Druhý svazek autorova slavného románového cyklu, ve kterém jsou mistrovsky zachyceny události kolem válečných operací z doby 1. světové války. Středem děje zůstaává hlavní postava z prvého svazku, vojín prac. útvaru Werner Bertin, prožívající peklo verdunských zákopů, se všemi hrůzami války. Nálety a nepřetržité nebezpečí smrti, příběh Kryštofa Kroysinga, který byl vehnán na smrt svým hejtmanem proto, aby se zabránilo vyšetřování okrádání mužstva, urputnost, s jakou Kroysingův bratr se snaží odkrýt pravé viníky, to vše zceluje Bertina. Z citlivého mladíka se stává rozvážný zkušený muž. Kniha končí v den uzavření versailského míru, kdy se konečně Bertin setkává se svojí ženou Lenorou.