Chil Rajchman Knihy

Ano, přežil jsem a jsem volný, ale k čemu je to dobré? Často si kladu tuto otázku. Abych vyprávěl o vraždění milionů nevinných obětí, abych podal svědectví o nevinné krvi, prolité těmito vrahy? Ano, přežil jsem, abych podal svědectví o těch velkých jatkách: Treblince. Chilu Rajchmanovi bylo osmadvacet let, když jej v říjnu 1942 deportovali do Treblinky. Po vystoupení z vlaku byl oddělený od přátel, unikl plynovým komorám a postupně se stal třídičem šatstva, kadeřníkem, nosičem mrtvol nebo „zubařem“. Druhého srpna 1943 se zúčastnil povstání v táboře a utekl. Po několika měsících bloudění se ukryl u přítele. Válka ještě neskončila… Po osvobození se stal jedním ze sedmapadesáti vězňů, kteří přežili Treblinku. V žádném jiném koncentračním táboře nedošlo k takovému zdokonalení masového vraždění statisíců lidí. Jeho svědectví o deseti měsících v pekle plynových komor Treblinky, uveřejněné poprvé, je naprosto jedinečné. Záznamy pořizoval bezprostředně po všem, co prožil, v rychlosti, dokonce ještě před vítězstvím nad nacisty, proto patří mezi nejsilnější svědectví. Po válce se Chil Rajchman oženil s Lilou, s níž měl tři syny. Koncem roku 1946 opustil Polsko a odjel do Uruguaye. Svědčil v několika procesech s bývalými příslušníky SS. Celý život měl své poznámky u sebe a vracel se k nim vždy, jakmile mu vypověděla paměť. Dříve než před několika lety zemřel, požádal rodinu, aby jeho svědectví zveřejnila.

A devastating account of Treblinka by one of the camp's few survivors.

Skutočný príbeh z obdobia 2. svetovej vojny Od chvíle, keď Rajchman prišiel do Treblinky, až do okamihu, keď z nej utiekol, stretával sa len s hladom, chorobu a všadeprítomným strachom. Okrem toho sa hneď na začiatku musel vyrovnať so zdrvujúcou stratou vlastnej sestry, ktorá prišla do Treblinky spolu s ďalšími ženami a ich deťmi. Vo svojom memoári Rajchman detailne opisuje kruté zaobchádzanie nacistov s miliónmi ľudí. Rozpráva o pekelnom rozdeľovaní prác, prostredníctvom ktorého uskutočňovali kruté vyhladzovanie. Rajchman začínal ako holič žien, ktoré boli následne posielané do plynových komôr. Neskôr mu ponúkli ďalšiu prácu v tajnej zóne tábora – prenášal telá ľudí udusených oxidom uhoľnatým, ktoré tento plyn často menil na nepoznanie. O niečo neskôr bol preradený na prácu, ktorá ho poznačila na celý život – stal sa tzv. zubárom, čo znamená, že mŕtvolám nútene vytrhával zuby a oberal ich aj o ďalšie cennosti. Tento pekelný memoár zachytáva autentický príbeh človeka, ktorý prežil nacistické zverstvá, aby mohol rozprávať príbehy miliónov ľudí, ktorí holokaust neprežili.