Ilja Bart Pořadí knih

Vzpomínková kniha na básníka, do níž sestavovatelé vybraly ty básně, o nichž usuzovaly, že patří k jeho nejreprezentativnějším.

Poslední básnická sbírka autorova je knížkou teskného účtování se životem. Vedle rezignovaných úvah o stálé přeměně života v ní nalézáme i apokalyptické vize přelidněné planety.

Kniha vzpomínek autora, která vyšla až po jeho smrti. Jedná se o druhý svazek vzpomínek, prvním je kniha "Dny života". V této publikaci Bart zaznamenává vlastní prožitky a osudy některých spoluvězňů v nacistických věznicích - v Pečkově paláci, na Pankráci a v koncentračním táboře Terezín v roce 1940. Přestože Bartova práce zachycuje velmi krátké období (od zatčení přímo na pracovišti dne 28.června 1940 po transport do Říše a poslední srpnové neděli 1940), podařilo se mu osobitě tvůrčím způsobem soustředit čtenářovu pozornost na detaily, které pomáhají i mladým čtenářům chápat ubíjející vliv nacistického vězení a které odhalují nejen sadismus a zvůli gestapáků, ale současně zvýrazňují morální sílu jejich obětí. V kapitole o terezínské Malé pevnosti autor shrnuje osobní zážitky a spojuje je s těmi historickými událostmi, jež posilovaly naděje vězňů v toužebně očekávané osvobození.

Sbírka lyrické poezie, v níž básník moderním veršem odhaluje pocity všedních dní, milostné a intimní motivy.

Sbírka lyrických básní, které zprostředkovávají svérázné vnímání času a prostoru moderní doby, s jejími záplavami géniů a kavárnami a obtížným hledáním ticha. „Zbloudil jsem tam kde rozmezí je rizika triumfu a ztráty až tam kde vyřkla poezie kategorický imperativ“

Básnění o regeneraci tvůrčích sil po prožití těžké nemoci, kdy se ovšem autor vyrovnává s neodvratným koncem svého života, tedy očekává příchod smrti.

Reportáže o brigádách socialistické práce na Mostecku.

Vlastní jméno autora: Bartošek, Julius. Jubilejní výbor je průřezem celým dílem pokrokového básníka. Je rozdělen do pěti částí s ukázkami chlapecké lyriky, bojovné poezie do r. 1938, veršů z okupace, básní socialistického dneška a intimní lyriky.

Podle vlastních zážitků vylíčil autor atmosféru německých káznic před zhroucením Hitlerova režimu. Proti mlčenlivé statečnosti vězňů, stojících na prahu smrti, staví zbabělost nebo opět zfanatisovanost jejich strážců. Drama člověka na něhož smrt zapomněla, je blízká jak svýmtématem, tak prostou působivostí, s níž ukazuje myšlenkové pochody člověka, očekávajícího smrt, klasickému dílu naší literatury, jako je Fučíkova Reportáž, psaná na oprátce