Irena Obermannová Pořadí knih

Nová kniha Ireny Obermannové o stárnutí pozpátku, dávných láskách a o tom, že to vše chce „více punku“. Babička Is Not Dead velmi volně navazuje na Ireninu předchozí knihu Babička, příběh vypráví o tom, jak nestárnout ve světě, který se zblázni. Podle Ireniny alter ego Xénie si život na stará kolena žádá více punku, jak vysvítá i z názvu parafrázujícího slogan Punk is not dead. Xénie doporučuje žít v protisměru. Po svém. Protože jindy než teď už to nestihneme.. Xénie se pustila do samovydávání svých knih, a jejich rozesílání čtenářům kloubí s hlídáním vnoučátek tak dlouho, až je na pokraji sil. A tehdy dostává tajemnou prosbu – kdosi si přeje do knihy napsat věnování Tomu, který mě nepřestal milovat. Který z jejích bývalých to mohl být? A tak se Xénie vydává na podivnou pouť za svými dávnými láskami.

Přítelkyně - nová kniha Ireny Obermannové vypráví o ženském přátelství i nepřátelství. Jde o retro příběh končící v současnosti. Ženské přátelství je neprobádané území, vztah opředený tajemstvím a leckdy i pohrdáním ze strany mužů. Vyznačuje se velkou vzájemnou podporou, ale i soutěžením, podrazy, pomlouváním té druhé, drbáním ostatních, ale i hodně zásadní spřízněností, láskou, pochopením, podporou a upřímností. Ženské přátelství je vášnivé jako ženy samy. Divoké. Citové. Pláče se v něm i směje. Je spiklenecké a neproniknutelné. Je závazné. Je to víc než vztah mezi mužem a ženou? ptá se Irena Obermannová ve své nové knize. Anka a Xénie se potkaly ve čtrnácti na gymnáziu a hned si padly do oka. Prošly spolu prvními láskami, hledáním životních cest, pocity, že jim patří svět, zažívají i první velká zklamání. Ublíží si. Ztratí se. Rozdělí je oceán. Dokáží k sobě znovu najít cestu? Co všechno musí ztratit a najít , aby se zase našly?

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k „původní Obermannové“, autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější – ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým stavem se vypořádává po svém. Podobně jako se vztahem ke své vitální matce, aniž by si uvědomovala, že i energická maminka jednou umře. Stane se a Xénie má hluboký žal. Jako by toho nebylo málo, kdosi jí ukradne urnu s matčiným popelem. Při svém pátrání po urně se Xénie postupně dozvídá o své matce stále překvapivější věci. A také o sobě. Narazí na rodinné tajemství, o kterém neměla ani ponětí a když se má rozjet do světa, aby našla své předky, vypukne celosvětová pandemie. Xénie se místo do ciziny přesune na venkov do polorozbořeného domu, pěstuje byliny, zpívá a navzdory karanténě poznává muže, který jí je tak blízký, že nedodržují dvoumetrové rozestupy. A Xénie zhulena diviznou se nepřestává divit, když probudí své skutečné já. Nakonec i tu urnu najde, i když úplně jinde, než by ji kdy napadlo.

V malebné vesničce Kytlice v Lužických horách se stala vražda. Místní farmář Ota Švarc byl nalezen ve svém domě mrtvý. Stalo se tak poté, co ohlásil, že objasní zločin spáchaný v Kytlicích před více než šedesáti lety. Alice začne navštěvovat Literární salón Alžběty Něžné, která se snaží porozumět řeči ptáků a dávno už není úspěšnou spisovatelkou. Alžběta od svých žáků požaduje totální upřímnost. Alice na jejích salónech potkává několik zajímavých žen, z nichž se každá ocitla na důležitém životním rozcestí. Chodí sem také malíř Lůďa z místního blázince. Dozví se Alice z povídek účastnic literárního salónu, kdo je vrah či vrazi? Začne Alžběta Něžná rozumět řeči ptáků a stane se konečně jasnozřivou? A co to vlastně píše za knihu?

Do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice přijíždí mladá geniální šachistka Alice, aby tu sehrála provinční simultánní partii se členy místního šachistického kroužku Vlček. Krátce po příjezdu však doslova zakopne o mrtvolu místní starostky. Během ukázkové hry Alice vztekle smete figurky z šachovnice, a připraví se tím o velkou příležitost, ale ona už hraje jinou partii... Navzdory svému trenérovi Jonášovi, policii i všem obyvatelům městečka se snaží vypátrat, co se stalo a proč umírají další lidé. Vrah je na tahu. Dá mat, nebo ho Alice zastaví? A přestanou v městečku výt vlci? Jedná se o první detektivní román Ireny Obermannové. Dobré Duše jsou klasickou detektivkou, ale mimořádná hrdinka, hra v šach a filozofické úvahy o dobru a zlu z ní činí zcela ojedinělou četbu.

Andrea se domnívala, že je šťastná. Před vším totiž zavírala oči – před nevěrou svého muže i podivným způsobem, jakým přišla o práci. Teprve úraz jejího manžela a setkání s mužem, kterého mnoho let neviděla, ji přiměje, aby se přestala obelhávat. Ale má právo opustit manžela, který je odkázaný na její péči? Zvláštní milostný příběh se odehrává v kulisách měnící se Prahy a jejích nových míst. Andrea stejně jako Praha míří ke štěstí.

Sedm příběhů o důležitých změnách v ženském životě i těle. Sedm různých hrdinek postupně zažívá zmatky dospívání, první lásku, těhotenství, rozchod, zklamání, nenávist i lásku na sklonku života. Každá z nich je jiná, přesto dala autorka všem stejné jméno Ofélie, symbolizující archetyp ženské něhy, lásky, ale i tragiky. Všechny ženy jsou Ofélie a věk na tom nic nemění, říká Irena Obermannová.

Fiktivní korespondenční román inspirovaný životem Mileny Jesenské ... nejlíp Tě vidím z dálky, v onom jasnozřivém okamžiku, když Ty ještě nevidíš mě. Tehdy jsi mi nejbližší, tehdy jsi mi nahý, protože Tě vnímám sebou neporušeného. Tak Tě vidím i teď na náměstí... čekáš, napjatý, nervózní a šťastný. Jak vím, že jsi právě takový? Jsem právě taková. Skoro běžím, abys mě nevyhlížel ani o vteřinu déle. Padnem si do náruče, je to tak samozřejmé, pro Tebe možná překvapivé, ale já přece jsem Tvoje nečekanost, Tvoje náhlá vášeň, dětská bezprostřednost.

Další kniha Ireny Obermannové přináší zbrusu nové povídky, napsané výhradně pro tuto sbírku, doplněné několika dalšími, které již vyšly časopisecky. Povídky jsou tak trochu artistický výkon, krasojízda na bílém koni, pirueta. Čím jsou kratší, tím je těžší je napsat. Vydat knihu povídek je pro autora vždycky výzva.

Život je pes. Ale když se naučíte jak na to, může být i ples. Dvoudílná kniha Ireny Obermannové ke stejnojmennému seriálu ukazuje, že naučit se vidět svět z té lepší stránky je možné kdykoliv. Ukazuje, že i tak vážná a nepopulární témata – jako sex v pozdním věku, smrt či vztah střední a mladší generace ke stáří – mohou být pojaty zábavně, aniž by se snižoval jejich význam. Barvité osudy mladších i starších hrdinů se protínají v domově pro seniory v městečku Skalice, ve kterém pobývala také Žofie Zvonková. Ta ale teď své oblíbené může sledovat pouze z Nebe a věrně zpravuje čtenáře o veškerém dění. S Táňou Fialovou se osud nemazlil. Její syn Kryštof je v pubertě a oběma chybí táta. Jenže ten je ženatý a změnit rodinu rozhodně v úmyslu nemá. Děda Požár se neumí bránit vyděračskému chování své snachy. Rozárka Malá si zase dlouho neumí připustit, že ji v rodině po smrti dcery nechtějí a odloží ji do domova napořád, ne jen na chvíli. Lukáš Řípa se snaží prosadit ve zkostnatělém systému pokrokové a lidské zacházení se seniory a jeho sestra Linda bojuje s konzervativním smýšlením otce. Izabela Švarcová se trápí tím, že ublížila svému synovi, a ráda by s ním navázala kontakt. Tramp flirtuje s kýmkoliv, kdo nosí sukně, a ředitelka domova Pavla Tůmová nikdy otevřeně nepřizná, že nemá ráda staré lidi.