Jean Sébastien Rossbach

Jedním z nejprestižnějších katalogů, které zachycují širokou škálu trendů a jmen současné fantastiky, je pravidelná ročenka Spectrum. Pokud se výtvarníkovi podaří v ní umístit, jde jistě o dobrou reklamu, ovšem pokud se mu podaří vyhrát jedno z ocenění a ještě dosáhnout toho, že právě jeho obraz bude umístěn na obálce, pak na sebe strhne stejnou pozornost jako zářivý neónový poutač. V roce 2011 tento vavřínový věnec ukořistil francouzský výtvarník J. S. Rossbach a přestože nelze tvrdit, že by byl v oboru dříve neznámý, právě toto jej teprve posunulo mezi evropskou špičku. Jeho upírský portrét, který kombinuje realistické i abstraktní prvky, nabízí svěží a originální přístup v rámci žánru, mnohdy přesyceném omezenou diverzitou dnešní digitální malby.

Rossbachovi rodiče sice svého syna v jeho výtvarných aktivitách podporovali, když si ale vybíral vysokou školu, přesvědčili ho, aby směřoval ke kariéře s relativně jistým finančním zajištěním, a tak se pustil do žurnalistiky. Přesto ho myšlenka na dráhu profesionální malíře nikdy neopustila a nakonec se k ní zase vrátil. V mládí hltal stohy komiksů a fantastických románů, ale ze všech tradičních témat ho nejvíc zaujali upíři a mytologie s nimi spojená. Navíc s přáteli strávil přibližně deset let v temném světě Vampire: The Masquerade. Inspiroval se jím natolik, že vytvořil speciální portfolio a poslal ho vydavateli hry White Wolf. Jak příliš mladý výtvarník zaujal, dosvědčuje skutečnost, že ho vzápětí na čtyři roky zaměstnali. Za tuto dobu stihl vytvořit ilustrace pro patnáct knížek.

Velkým idolem Rossbacha se stal Dave McKean, který je tak trochu symbolickou postavou nástupu digitálních médií ve fantasy. Jako jeden z prvních dokázal kombinovat fotografie a obrazy do koláží, které posunuly hranice toho, co bylo do té doby považováno za možné. Nový rozměr do Rossbachových obrazů vnesl i francouzský abstraktní výtvarník Pierre Soulages, který mu ukázal cestu, jak obsáhnout napětí a neustálou proměnnost tvarů. Ovšem právě McKean měl hlavní vliv na to, že i když se původně věnoval olejovým a akrylovým barvám, v dnešní době Rossbach kombinuje tradiční a digitální malbu a většinu prací už tvoří výhradně ve Photoshopu. Tento program vnímá spíš jako nástroj, ve kterém se proces tvorby blíží sochařství – vychází z velkých tvarů, které otesává – tedy zcela odlišný způsob, než jakým je tradiční kresba tužkou.

Největší objem Rossbachových zakázek tvoří obálky pro beletrii a pro komiksy (např. Conan, Punisher a Dark Avengers), hrací karty a v poslední době také volná tvorba. Je spoluautorem knihy Merlin, na které pracoval dva roky, než vytvořil všech sto dvacet ilustrovaných dvoustran. Známá postava Artušova mága je tu zpracována v krátkém příběhu, v němž vystupuje spíše v roli šamana než kouzelníka a kde hraje velkou roli vztah člověka a přírody. V minulém roce se mu podařilo vydat průřezovou publikaci Burning Inside, kde na stodvaadevadesáti stranách rekapituluje svoji desetiletou kariéru.

Rossbach sám sebe dlouho považoval za designéra, spíše než umělce, vždyť má na svém kontě koncepční návrhy pro malé i velké firmy zabývajícími se vývojem počítačových her nebo plakáty pro automobilku Seat. Ale v mimořádně úspěšném loňském roce dosáhl i toho, že se v pařížské galerii Daniel Maghen konala jeho první sólová výstava s názvem Mother. Prezentoval na ní své soukromé práce, jejichž hlavním motivem je, jak už název napovídá, postava ženy. Kolekce kreseb vytvořených tuší, akvarelovými i kvašovými barvami bezpochyby dokázala, že i když se věnuje převážně digitální malbě, svoje kreslířské dovednosti a výtvarný cit rozhodně neztratil. Nic tedy nebrání tomu, aby jeho hvězda nejen na poli fantastiky dál stoupala.