Jan Poláček Pořadí knih

Čemu všemu lze zaprodat duši? Knižní předloha mysteriózního filmu. Malostranský ďábel, Malostranský vrah či Ďáblův přítel. Taková přízviska si od poválečného tisku vysloužil Jiří Arvéd Smíchovský – dvojnásobný doktor, proslulý okultista, polyglot s fotografickou pamětí. A také kolaborant s nacistickými okupanty. Faustovský román inspirovaný osudy kontroverzní postavy českých dějin vypráví o tom, kam jsou lidé schopní zajít, aby dosáhli svého cíle. Arvéd byl ochotný vydat se až za hranice samotného pekla.

Nejchytřejší kočičí detektiv všech dob znovu na stopě! Všude po okolí visely plakátky s Micinčinou fotografií. Asi pocházela z nějaké důležité kočičí výstavy, protože se na ní tvářila děsně sebevědomě. Hlavu měla natočenou ke straně, aby vynikl její fotogenický čumáček. Kolem krku přehozenou červenou šerpu. Nessie říkala, že je na ní napsáno MISS. Tvrdila, že se to mezi kočkami dost cení. Asi jí trochu záviděla

I ve své druhé knize v nakladatelství PLUS Jan Poláček mapuje osudy člověka, jehož život pro nás zůstává opředen tajemstvím. Jiří Arvéd Smíchovský byl navíc postavou velmi rozporuplnou. Na jedné straně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní potomek váženého pražského rodu, který se zabýval okultními vědami, a dokonce se snažil v domě U Zlaté lodě vyvolávat ďábla, na té druhé zbabělec, kolaborant, udavač (a to během druhé světové války i v éře po ní)… Kde je však pravda a lze ji vůbec najít? Jan Poláček ve svém „dvojportrétu“ Malostranský ďábel nehledá definitivní odpověď, ale osobitým způsobem skládá jednotlivé střípky tvořící obraz života této nejednoznačné osobnosti české minulosti.

Konečně zvířecí detektiv, na kterého jsme čekali! Na zahradě se našla mrtvola a začíná pátrání plné spletitých záludností a záludných spletitostí, na jaké vyzraje jedině tak protřelý kocour, jako je Matyld. Spolu s partou kočičích kamarádů, mezi nimiž se najdou nejrůznější postavičky, zažívá Matyld jedno dobrodružství za druhým a kromě jiného se toho spoustu naučí o lidském světě.

Prozaická část knihy je inspirována reáliemi z Fuksova osobního života. Následující studie připomíná hlavní momenty spisovatelovy životní dráhy, přináší charakteristiky Fuksových literárních děl. Autor se zaměřuje mj. na postižení vztahu fikce a skutečnosti v jeho tvorbě, na proměny Fuksova díla od 60. do 80. let 20. století a nevyhýbá se ani ožehavým tématům ve spisovatelově životopise. Ve svém výkladu vychází z Fuksových memoárů, pozůstalosti, uchovávané v Památníku národního písemnictví, vzpomínek přátel a v neposlední řadě z vlastního Fuksova literárního odkazu. Třetí oddíl obsahuje rozhovory s pamětníky a přáteli Ladislava Fukse. Doplněno informacemi o filmových zpracováních Fuksových děl.

I. Výroční písně (ostatkové a předvelikonoční - svatodušní - přástové - koledy - jiné příležitostné) -- II. Svatební písně obřadné a neobřadné -- III. Taneční písně -- IV. Milostné písně -- V. Žertovné písně -- VI. Rozpravné písně (konverzační, epicko-baladické, společenské) -- VII. Vojenské písně -- VIII. Historické písně (historie, robotní a dělnické písně) -- IX. Vybrané umělé písně (zlidovělé) -- X. Hanácké varianty obecně známých písní -- XI. Neúplné písně

Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní "konečné řešení". Trochu jiná realita? Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.