Milan Horák Pořadí knih

Iniciační příběh pro malé i velké čtenáře. Čtenář, chce-li pochopit, o čem je Pohádka o Terezce, musí do jejího příběhu vstoupit. Anebo zprvu jen nechat ten příběh vstoupit do sebe jako úplně obyčejné vyprávění o malé holčičce, její cestě a jejím hledání. Později se ale pravděpodobně stane to, že čtenář sám vstoupí do příběhu. Je to zvláštní kniha, křehká. Nové situace a nová místa k prozkoumání se tam objevují jakoby jen tak, jako mávnutí křídlem. Čtenář, stejně jako Terezka, do nich může vstupovat buď zcela prostě, bez hlubších významů (a že ty popisy krajiny a míst jsou jazykově krásné!), anebo se mu může stát, že najednou vidí sama sebe, jak jde cestou Terezky a zažívá setkání sám se sebou, kterého do teď vlastně vůbec neznal. Anebo znal?...

Pravá mystika není odvrácením od světa, ale naopak způsobem, jak se člověk stává skutečně schopným se světem zacházet. Kniha vás zasvětí do praktických duchovních cvičení, přístupných opravdu každému. Vnímání vyšší skutečnosti, které často přisuzujeme jen vyvoleným, je otevřeno komukoli, kdo o ně usiluje. Všichni se můžeme stát pány svých osudů, všichni můžeme nalézt životní sílu radosti, kterou neotřese žádné neštěstí. Duchovní cesta, na kterou nás autor uvádí, zřetelně navazuje na mystickou tradici evropského křesťanství, ovšem není tím omezena, nýbrž v autorově moderním podání se otevírá všem hledajícím. Autor nám nenabízí nějaké „správné učení“, nýbrž ukazuje cestu, po které se můžeme svobodně vydat.

Románová kronika, která vznikla v roce 1960, ale směla vyjít až o dvacet let později, zachycuje v široce rozvětveném příběhu klíčové události druhé světové války v sovětském Rusku. Nemilosrdně kritický pohlíží na způsob, jak se Stalinův vládnoucí režim vypořádal s průběhem a dopadem války, a nevyhýbá se ani jeho srovnání s nacismem. Na pozadí "velkých dějin" líčí osudy několika desítek postav úzce či volněji spjatých s rodinou Alexandry Vladimirovny Šapošnikovové. Šíří záběru i stylem vyprávění si dílo vysloužilo označení Vojna a mír 20. století.

V deseti statích, pohybujících se na rozhraní duchovních úvahy a religionistického pojednání, vede autor čtenáře od nejstarších podob náboženského života až do současnosti. Náboženství přitom pojímá především jako namáhavou osobní cestu z otroctví ke svobodě, jako vítězství nad nutností, která spoutává náš všední život. Kniha vrcholí jakýmsi manifestem nadkonfesijního, mysticky chápaného křesťanství, v němž člověk nově nalézá vlastní život, svět i lidské společenství.