Rozhovor Vojtěcha Vanera se skautským činovníkem JIřím Navrátilem (1923 - 2017) o jeho životě, skautingu, odboji za druhé světové války, jeho účasti ve třetím odboji. Dále o jeho věznění v jáchymovských dolech, o vztahu s Jaroslavem Foglarem a v neposlední řadě o jeho názorech na skauting a jeho vývoj od roku 1989.
Publikace si klade za cíl poskytnout základní informace týkající se GDPR čili Obecného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) podnikatelskému sektoru, ale i veřejné správě a neziskovým organizacím. Snahou autorského kolektivu bylo formou srozumitelnou i pro neprávníky přiblížit vše, co GDPR a předpisy související přináší do praxe. Publikace překračuje obvyklý rámec právního textu a srozumitelnou formou vysvětluje problematiku ochrany osobních údajů i z hlediska řízení procesů, informačních technologií, technického zabezpečení prostor, spisové služby atd. Výklad se nezaměřuje pouze na speciální předpisy o ochraně osobních údajů, ale zařazuje problematiku do širšího právního rámce, tj. řeší problematiku ochrany osobnostních práv i další oblasti. Součástí výkladu jsou i příklady z rozhodovací praxe soudů. Jedná se tedy o komplexní návod, jak si při ochraně osobních údajů a implementaci GDPR počínat v každodenní praxi i z hlediska dlouhodobé koncepční práce.
Kniha analyzuje vývoj českého alterglobalizačního a protiválečného aktivismu mezi lety 2002 a 2009. Zaměřuje se především na období útlumu tohoto hnutí a jeho transformaci na alterglobalizační subkulturu na straně jedné a na součást „protiradarové“ koalice na straně druhé. Konkrétně se snaží odpovědět na tyto otázky: Jaké procesy nebo mechanismy byly součástí interakce mezi českým alterglobalizačním a protiválečným aktivismem? Jaký byl dopad této interakce na spolupráci a kolektivní identitu alterglobalizačních skupin a organizací? Došlo současně se změnou protestních aktivit a partnerů rovněž ke změně jejich sdílené kolektivní identity? Studie má rovněž obecnější ambici představit současné přístupy ke studiu sociálních hnutí. Zde se autor snaží předložit odpovědi na otázky týkající se vztahu mezi kolektivní identitou a strategiemi koordinace zdrojů českého alterglobalizačního aktivismu, charakteru tohoto vztahu v různých tematických polích kolektivního jednání a v neposlední řadě jeho proměn v čase.
Příběh o hledání domova a citového útočiště dvou čerstvě dospělých chlapců v kulisách Československa padesátých až šedesátých let. Rukopis byl dopsán začátkem let sedmdesátých, ale autor se tehdy o vydání už nepokusil. Společenská kritika sice nebyla jeho záměrem, ale časový odstup ještě zvýrazňuje fatální upocenost a šedivost doby - právě proto, že hrdinové s ní nijak nepolemizují, jsou s ní naopak až děsivě srostlí - nepoznali (a ani je nenapadne, že by mohli poznat) něco jiného, snaží se jen prostředí pochopit a zabydlet se v něm. Aniž si to uvědomují, jejich vykořenění je takřka dokonalé: na prahu dospělosti je zpochybněna jejich jediná jistota - rodinné vazby. Dozvídají se totiž, že jejich otec je ve skutečnosti pouhým poručníkem a že oni dva ani nejsou bratři, ačkoliv tak byli vychováni. Navzdory nabízejícímu se klišé však nepátrají po svých rodových kořenech - naopak se dychtivě vrhají vstříc budoucnosti, která se ovšem v této situaci hledá nesmírně obtížně. S určitou nadsázkou lze tento příběh číst jako podobenství o lidském hledání každého z nás.
Mystika dnes na Západě konečně začíná ztrácet příhanu, jež na ní lpěla celá staletí. Významní představitelé západní kultury k ní již přistupují vážně a s respektem, zjišťují, že bez nekvietistické, světu otevřené mystické spirituality je každá kultura po náboženské stránce neúplná. Pokusem o ujasnění si, oč v mystice vlastně běží, a o hledání odpovědi na důležité otázky s ní spjaté jsou i tyto eseje. Snaží se především osvětlit povahu mystické zkušenosti v jejích vyšších polohách a zjišťují nepřevoditelnost bezprostředně-zkušenostní stránky poznání na stránku teoreticky určovanou. Autor charakterizuje nejvýznamnější typy zkušenosti intuice a nastiňuje měřítka adekvátnosti jejího výkladu. Tematizuje fenomén vnitřní proměny jedince, který odhalil svou ontologickou svébytnost a přesunul centrum žití z osoby na niternou hlubinu. Pokud jde o metafyzická pojmová určení intuitivně zakoušené, myšlením vposledku neuchopitelné a v tomto smyslu nemyslitelné absolutní Přítomnosti, rozlišuje autor mezi jejich původními, namnoze metaforickými či symbolickými elementárně-metafyzickými verzemi a jejich pozdějšími odvozenými a teprve sekundárně důležitými verzemi teoreticko-metafyzickými.
Přadénko napsali na přelomu let 1949 a 1950 skauti věznění, po odsouzení v politickém procesu, v Jáchymovském uranovém pracovním táboře Rovnost. Sbírka přitom byla jen jedním z jejich 12 rukopisných děl, v táboře tajně vyráběných a vzhledem k nebezpečnosti takového počínání i dosti pečlivě schovávaných. Rukopisné vydání sbírky představovaly pouhé dva exempláře. Obě sbírky se autorům podařilo propašovat ven z tábora a básně poté byly tajně vyvezeny z Československa na Západ. Ještě v průběhu 50. let tak mohl verše z Přadénka v exilovém tisku vydat spisovatel Antonín Kratochvil. Časopis Hlas exilu z května 1957 obsahoval pět básní a následující červnové číslo otisklo další tři. Zbylé básně otiskl v mnichovské kulturní revui Archa v roce 1958. Přadénko tak nebylo vydáno najednou, jeho jednotlivá vydání se lišila a v 50. letech víceméně upadlo v zapomnění.
Maharšiho evangelium náleží k nejvýznamnějším souborům odpovědí velkého tamilského mudrce Ramany Maharšiho na otázky jeho posluchačů. Předností tohoto díla je tematické rozčlenění, které usnadňuje studium Ramanovy filozofie, jejímž východiskem je učení o Jednotě a ústřední metodou átmavičára čili sebedotazování (Kdo jsem já?).
Studie o klasickém filozofickém taoismu, doprovázená překladem Tao-te-t’ingu a výboru z knihy Čuang-c’.
V jednom z nejhlubších filosofických textů historie rozmlouvá mytický mudrc dávnověku Aštávakra se svým žákem králem Džanakou o nejzazších otázkách života a o způsobu, jak dosáhnout poznání a vnitřního osvobození. Ačkoli tento skvost ducha vznikl před mnoha staletími, osloví i dnes svým poeticky podaným nadčasovým poselstvím zanícené spirituální badatele i milovníky orientální kultury. Kniha je jednoduchou cestou okamžitého osvícení - bez dlouhých hodin cvičení. Bez okolků podává hned medicínu pravdy, aby člověk pravdivě viděl a byl štasten a svoboden v jediné vteřině.
Román-aluze kolem postavy básníka Sergeje Jesenina nechce být románem biografickým, i když určitým způsobem reflektuje básníkovo životopisné pásmo s jeho skandály, milostnými avantýrami, legendami a mýty. V Modravém večeru se Jiří Navrátil opírá především o Jeseninovu dochovanou korespondenci a popisuje krátké období obnoveného přátelství mezi někdejšími spolužáky, Gríšou Panfilovem a právě Sergejem Jeseninem, odehrávajícího se v posledním roce Jeseninova života. Román, který je současně i jakousi zastřenou autobiografií autora, vyznívá elegicky - přátelství nemá perspektivu, osudy obou mužů jsou po letech příliš rozdílné.
