Árpád Göncz Knihy

Podmanivý příběh románu Ptáci v trní okouzlil od svého vzniku už miliony čtenářů všech věkových kategorií a ve vysokých nákladech je znovu a znovu vydáván v mnoha zemích světa. Australská prozaička Colleen McCulloughová, volně inspirovaná osudy vlastní rodiny, v něm líčí více než půl století v životě farmářského rodu Clearyů, jehož členové přicházejí počátkem dvacátých let dvacátého století z chudých poměrů na Novém Zélandu na bohatou usedlost v australském vnitrozemí, aby v nadcházejících letech vedli nepřetržitý zápas s drsnou přírodou i následky dramatických zvratů ve vlastním životě. Ze širokého okruhu hrdinů a dějových linií, které zavádějí čtenáře do australské buše, na bojiště druhé světové války i do vatikánských církevních kruhů, vystupují do popředí především nezapomenutelné postavy farmářské dcery Meggie a mladého kněze Ralpha de Bricassarta. Osudově spjatí skrývaným milostným vztahem, sebevědomá a přitom křehká Meggie a ctižádostivý, ale vnitřně rozpolcený Ralph jsou svým poutem celoživotně poznamenáni navzdory dlouholetému odloučení. Podobně jako pták, jenž musí podle úvodní legendy za svou jedinou píseň zaplatit v trnovém objetí životem, platí nakonec za svou touhu i oba hlavní hrdinové.

Jde o otřesný až hrůzný portrét duševní a morální degradace jižanské rodiny Compsonů v prvních desetiletích 20. století. Složitou vyprávěcí technikou (proudy vědomí, časté střídání časových rovin) i kompozicí (například část příběhu poslední generace rodu vypráví syn idiot) seznamuje Faulkner čtenáře se světem čtyř dětí alkoholika a jeho neurotické ženy. Název knihy je symbolicky převzat z Shakespearova Macbetha.

Warum schreibt der Mensch? Damit er, wenn ihm ein Stück Geschichte im Hals stecken bleibt, es wieder hervorbringen kann. Damit er, wenn er sich selbst nicht grob behandeln will, jemanden erschafft, dem er ungeniert seine Gedanken mitteilen kann. Damit er, wenn die Welt um ihn herum flüssig ist, sein Kristallgitter gestaltet. Wem schreibt der Mensch? Daraus folgt, dass er für sich selbst schreibt. Aber um sich davon zu befreien, überzeugt er sich, dass das, was er schreibt, wichtig ist. Dass er anderen etwas sagt. Dass er damit dient. Und dass er dadurch, genau dadurch, irgendwohin gehört. Die Sarus würden den Gegensatz von außen und innen zu einer Einheit verbinden, denn es gibt keinen Häretiker, wenn es keinen Inquisitor gibt, Verfolgte und Verfolger bestätigen die Wahrheit des anderen.

Úvahy a reflexie subjektívne opisujú Strednú Európu ako hmatateľný geografický pojem a to, čo je nehmatateľné - prežívanie strednej Európy, očami bývalého maďarského prezidenta.

Hungarian