Josef Koláček Pořadí knih

Kniha života Terezie z Avily je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce Boží a lidské touze po Boží blízkosti. Terezie v ní popisuje svou vnitřní duchovní zkušenost – vášnivé hledání Boha i cestu modlitby, na kterou se vydala. Velká reformátorka karmelitánského řádu je příkladem žité rovnováhy mezi činností a kontemplací, mezi službou druhým a rozvíjením svého vnitřního života. Byla mystičkou i zručnou organizátorkou, „bláznem Božím“ i vnímavou psychoterapeutkou, kajícnicí i ženou užívající si života. Uměla se odevzdávat božskému tajemství i naplno prožívat vztahy k lidem kolem sebe. I když od sepsání Knihy života uplynulo pět století, je dodnes inspirativní svým smyslem pro realitu a intimním vztahem ke Kristu. Karmelitánské nakladatelství vydává slavnou autobiografii v novém, úplném vydání a s úvodní studií karmelitána P. Pavla Poly.

Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Odevzdanost do Boží prozřetelnosti od Jean-Pierre de Caussada. Louis Lallemant bývá řazen mezi důležité komentátory mystických autorů Terezie z Ávily a Jana od Kříže. Spiritualita srdce vstupuje do základních každodenních témat a vede k zakoušení tvořivé přítomnosti živého Boha – přivádí k takzvané druhé konverzi: k obrácení člověka ke svobodě.

Životopis Františka Borgiáše (1510–1572), třetího generálního představeného jezuitského řádu, dříve vévody z Gandie ze slavného rodu, je v mnohém inspirativní. Nejprve otec početné rodiny, poté, když všechny zajistí, se stává chudým řeholníkem. Anebo v Římě coby Španěl-cizinec musí vyjednávat s domácími Italy. Světec přitahoval především laskavostí a ryzím příkladem osobní konverze. Diskrétní zbožností činil pokání za lehkověrnou svévoli slavných předků (např. Alexandra VI.). Je patronem těch, kdo chtějí vytrvat v osobní oběti za nejbližší rodinu. Církev vzpomíná svatého Františka Borgiáše 30. září; v jezuitském kalendáři se svátek slaví 3. října.

V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.

Martin Středa (a také Martin Středovský, polsky Marcin Strzoda, latinsky Martinus Stredonius), teolog a historik, zvaný "obránce Brna", se narodil 11. listopadu 1587 v Glivicích a zemřel 26. srpna 1649 v Brně. Po studiích v Praze, v semináři Svatého Václava, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V Praze nastoupil později také do úřadu děkana filozofické fakulty. Na Karlově univerzitě obhájil doktorát z filosofie (1622) a teologie (1635). V Brně pobýval vícekrát: při své noviciátní formaci (1608), jako rektor jezuitské koleje (od roku 1628). Jako katecheta České provincie SJ se v roce 1645 podílel na obraně Brna, které bylo obléháno Švédy. P. Martin Středa zemřel v noci z 25. na 26. srpna v roce 1649 v Brně. Jeho ostatky odpočívají v prosklené rakvi, v kryptě jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně.

Kompendium Katechismu katolické církve je stručná a srozumitelná příručka katolické víry a morálky – jakési základní křesťanské vademecum. Může pomoci jak lidem věřícím, tak těm, kdo ve víře v Krista teprve začínají hledat odpovědi na závažné životní otázky. Rozvíjí totiž klasická „nadčasová“ témata (Desatero, život ze svátostí, křesťanská modlitba, život v církvi atd.) a stejně tak se zabývá i specifickými problémy moderní doby (individuální svoboda, nová situace rodiny, krize autority, otázka lidských práv) nebo palčivými morálními otázkami (rozvod, eutanazie, potrat či genové inženýrství). Kniha představuje průvodce po Katechismu katolické církve.

Přehled událostí z dějin působení jezuitů v Těšíně, opírající se o archivní pramenné materiály, představuje cenný příspěvek k regionálním dějinám v době katolické reformace.

Příklad duchovního otcovství. Odvážné propojení životního odkazu západního světce s interpretací křesťanské východní moudrosti chce poukázat na smiřitelnost těch největších kontrastů. Sám světec odkazuje na jednotícího Boha, který lidský život naplňuje i vyhrocenými polaritami tradic.

Autobiografie slavných osobností vzbuzují zájem, neboť nám umožňují nahlédnout do jejich lidských stránek. Tyto příběhy nám pomáhají lépe porozumět historickým událostem a rozhodnutím, která je formovala. Například W. Churchill ve svých vzpomínkách odhaluje pozadí důležitých historických momentů, zatímco L.N. Tolstoj v románu "Vojna a mír" ukazuje, že jednotlivci jako Napoleon mají v dějinách menší význam než masy obyčejných lidí. Podobné úvahy lze aplikovat na dějiny církve a papežů, které by neměly být posuzovány pouze z profánního hlediska. Církevní dějiny jsou vedeny Boží prozřetelností, která překonává lidské slabosti. Kardinál Daoud ve svém životopise sv. Petra ukazuje, jak lidská neschopnost nemůže zastavit Boží plán. Papežovy vzpomínky, psané lidským tónem, odrážejí jeho údiv nad tím, jak Boží prozřetelnost vedla jeho a jeho spolupracovníky k překonání sebe sama. V kontextu II. vatikánského koncilu se zaměřuje na osobní vztahy a kolegialitu, nikoli na právní reorganizaci církevních struktur. Papež se snaží oživit tyto vztahy prostřednictvím svých cest a setkání s poutníky v Římě, což činí jeho vzpomínky cennými a inspirativními.

Duchovní portrét P. Josefa Zemana C.M. misionáře v Číně. Text knihy se opírá o dokonale dokumentované archivní materiály týkající se moravského misionáře P. Josefa Zemana, CM. Tento lidský a duchovní portrét ukazuje nejen bohatou zkušenost a syrově tvrdou horizontálu misijního působení v revoluční Číně, ale i vertikálu statečné víry v Krista.